Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Západní firmy se po ruské agresi předháněly, kdo za sebou hlasitěji práskne dveřmi. Devadesát procent jich dodnes v Rusku působí
Česká Škoda Auto po začátku války na Ukrajině zastavila provoz svých závodů v ruské Kaluze a Nižním Novgorodu. Přesto musela před koncem loňského roku veřejně vysvětlovat, čím to, že se na ruském trhu dají sehnat úplně nové škodovky. Je to prý černým dovozem přes třetí země, který firma neovlivní. Řada dalších západních podniků ale navzdory prvotním proklamacím v Rusku nadále otevřeně působí.
Jednou z mnoha společností, které se v Rusku válce navzdory rozhodly zůstat, je známý francouzský výrobce mražené a sterilované zeleniny Bonduelle. V Rusku má tři výrobní závody, kromě toho provozuje i pobočky v Polsku, Rumunsku a v České republice, kde – jak přiznává – zaměstnává i ukrajinské pracovníky.
Ve svém oficiálním vyjádření sice lituje „tragické války“, píše o „podpoře našich ukrajinských zaměstnanců v Polsku, České republice a Rumunsku“ a o tom, že na Ukrajinu posílá potravinové dary, zároveň ale dodává, že se z Ruska stahovat nemíní.
„Vedeni naším posláním a odpovědností jako zemědělského průmyslu jsme se rozhodli zajistit kontinuitu našich aktivit v Rusku,“ konstatuje firma, jež zatím v zemi alespoň zastavila nové investiční projekty a tvrdí, že veškeré zisky z prodeje na tamním trhu věnuje na budoucí obnovu Ukrajiny.
Příkladem opačného přístupu je jiná francouzská společnost, výrobce mléčných výrobků Danone. Ta loni v říjnu oznámila, že se zbaví všech svých třinácti továren v Rusku (generovaly pět procent čistých zisků) a za loňský rok kvůli tomu odepíše jednu miliardu eur.
Množství dalších zavedených značek se podobně jako Bonduelle snaží navenek zachovat tvář, nicméně v jejich rozhodování, zda se ze země, která rozpoutala agresi vůči svému sousedovi, ostřeluje civilní infrastrukturu a vraždí i ženy a děti, stáhnout, či ne, zvítězil byznysový pohled na věc.
Podle dat a propočtů univerzity v St. Gallenu a Mezinárodního institutu pro rozvoj managementu v Lausanne (jejich údaje jsou aktuální k listopadu 2022) „alespoň jednu ze svých dceřiných společností prodalo jen 8,5 procenta podniků ze zemí Evropské unie a G7, které v Rusku podnikají“.
Některé firmy se sice navenek stáhly, ale při prodeji svých aktiv v Rusku si nezapomněly vyjednat doložku o možnosti zpětného odkupu: příkladem je japonská automobilka Nissan či americký fastfoodový řetězec McDonald’s. Ten má opci dokonce na dobu patnácti let.
Zavření tohoto ikonického řetězce bylo přitom svého druhu symbolem reakce Západu na ruskou agresi, kdy Rusové v Moskvě do poslední chvíle stáli frontu na „americké“ hamburgery.
Symbolické to bylo i proto, že v lednu 1990 se otevření první moskevské pobočky vnímalo jako příklad otevírání ekonomiky Sovětského svazu a konce studené války… McDonald’s si v Rusku nadále drží svou ochrannou známku; původní restaurace v průběhu loňského roku pod novým názvem a logem otevřel nový provozovatel.
Švýcarská studie o zahraničních firmách působících v Rusku vychází z mezinárodně uznávané databáze ORBIS, která zahrnuje informace o více než 400 milionech podniků z celého světa.
„Data přibližně o 36 tisících společností s aktivní činností v Ruské federaci jsme z databáze ORBIS stáhli dne 22. dubna 2022. Aby byly zahrnuty do naší analýzy, musely mít firmy v Rusku alespoň jednou mezi lety 2017 a 2021 provozní příjmy alespoň jeden milion amerických dolarů. Vyřadili jsme podniky v ruském vlastnictví a zůstalo nám 3444 dceřiných společností zahraničních firem, z nichž bylo celkem 2405 dceřiných společností se sídlem v členských zemích G7 nebo v členských státech EU,“ vysvětlují autoři.
Po očištění o firmy, které měly v Rusku více dceřiných společností (například francouzský Renault jich měl 22), zbylo 1404 západních podniků. „V době do listopadu 2022 Rusko skutečně opustilo celkem 120 z nich, to je 8,5 procenta.“
Ze známých světových firem, jež se v Rusku rozhodly zcela skončit, je to například Fiskars, Deutsche Bank, Hewlett-Packard, Nike, Renault, Shell, Siemens či Whirlpool.
V poměrném zastoupení společností, které Rusko opustily, je nejvíce amerických a finských, nejméně je naopak britských, dánských a francouzských. Na druhé straně studie upozorňuje, že počítá jen „kompletní a dokončené odchody“, přičemž proces odcházení západních firem z Ruska pokračuje: „Úplné stažení ze země vyžaduje čas a u akciových společností je to ještě složitější. Je pravděpodobné, že procento firem bude stoupat s tím, jak budou společnosti svůj záměr odejít realizovat.“ Svou roli hrají i administrativní překážky, které stahování západních firem ze země klade Kreml.
Jak upozornily Hospodářské noviny, mají i některé české společnosti starosti s tím, co dál se svým byznysem v Rusku. V minulosti tam postavily fabriky, ale po začátku války v nich přerušily výrobu. Příkladem je výrobce autodílů Brano. „Máme v Rusku majetek za 150 milionů korun. Byznys je tam prakticky na nule, prodat moderní výrobnu na zelené louce je naprosto iluzorní představa,“ citovaly HN majitele Pavla Juříčka. Ten víceméně počítá s tím, že o svou fabriku v Rusku přijde.
Dostupné údaje o západních firmách, které v Rusku nadále působí, i o těch, jež tamní trh opustily, zpracovává a průběžně aktualizuje také Kyjevská vysoká škola ekonomická. Podle jejích dat se z Ruska už zcela stáhlo 191 západních společností, dalších 451 zastavilo výrobu a 181 jich v zemi stoplo veškeré investice, 1230 jich ale nadále v Rusku působí stejně jako před 24. únorem 2022.
„Mezinárodní společnosti mohou uplatňovat svůj vliv tím, že budou vyvíjet ekonomický tlak a nebudou spolupracovat s agresorem. Ruská ekonomika je vysoce závislá na zahraničních technologiích, zboží a kapitálu, které mimo jiné ruská vláda využívá k vedení dobyvačných válek. Přerušením financování ruské válečné mašinerie mohou mezinárodní společnosti zastavit válku, která by mohla snadno přesáhnout hranice Ukrajiny a stát se globální,“ argumentují autoři tohoto projektu, proč by západní či obecně zahraniční firmy neměly v Rusku působit. Specificky u České republiky projekt Leave Russia uvádí 38 firem s angažmá v Rusku. Celkem deset jich má status „zůstává“, pět „vyčkává“, 22 je „na odchodu“ a jen jedna má uvedeno „odešla“. Tou je podle všeho PPF.
V seznamu švýcarské studie je vedena pod jménem své většinové majitelky Renáty Kellnerové, v seznamu kyjevské univerzity právě jako PPF. Rozhodnutí, že Home Credit v Rusku skončí, sice padlo ještě před začátkem Putinovy invaze, válka nicméně akci výrazně urychlila a dala i ospravedlnění ztrátě, kterou PPF v Rusku loni utržila. V prvním pololetí loňského roku to bylo 318 milionů eur (zhruba 7,8 miliardy korun). PPF postupně prodala i nemovitosti, které v Rusku měla. „Ztráta vyplývá ze stažení Home Creditu z ruského trhu. V tomto kontextu pro mě představuje spíše vyjádření dobrých mravů než neúspěch,“ komentoval loni výsledky skupiny nový šéf PPF Jiří Šmejc.
Text vznikl ve spolupráci se serverem HlídacíPes.org
