Kde pozorujeme nejvýraznější dopady změn klimatu?

Samozřejmě u ostrovních zemích, které čelí vzestupu hladin oceánu a jsou kvůli změnám klimatu odsouzeny k zániku. Příkladem může být Tuvalu, Marshallovy ostrovy, Maledivy a další.

Výrazné dopady vidíme také v zemích subsaharské Afriky, které se kvůli zvyšující se teplotě a extrémům v počasí stávají prakticky neobyvatelné. Zambie, Etiopie, Mali, ale i Sýrie a Irák sužují extrémní sucha i povodně a Kambodža či Bangladéš jsou často zasažené bouřemi.

Řada rozvojových zemí znečišťuje oceány a přírodu plasty. Co by bylo dobré v těchto regionech udělat, aby se situace zlepšila?

Před časem jsem byl na konferenci COP26 v Glasgowě, kde se o tématu poměrně hodně diskutovalo. Delegace přírodních národů tzv. globálního jihu připomněla, že chrání 80 procent veškeré biodiverzity, čímž dali jasně najevo, že se o planetu dokážou start lepe než my z bohatého severu.

Neřekl bych, že se tyto národy chovají neekologicky. Pokud tam je plastový odpad, je to často odpad z Evropy. My sice třídíme plasty, ale velkou část vůbec neumíme zpracovat či recyklovat. Dříve se vytříděný plast hodně vyvážel do Číny a dnes končí v rozvojových zemích.

Rozvojové země sice nemají správné návyky, nemají například odpadkové koše a plastovou lahev vyhodí kdekoliv. Nicméně jejich ekologická stopa je zanedbatelná oproti globálnímu severu.

Bohaté země globálního severu způsobily změnu klimatu a chudé země globálního jihu už dnes zažívají důsledky, které jim komplikují život. Na konferenci tak mimo jiné zazněla žádost od rozvojových zemí, aby rozvinuté země financovaly nejen jejich adaptaci na klimatickou změnu, ale i nízkouhlíkovou ekonomiku a poskytly náhrady za způsobené škody, které již změna klimatu napáchala.

Ale část znečištění mají na svědomí i rozvojové země samotné – například vypouštějí nevyčištěné odpadní vody do moře.

Jsem přesvědčený, že v mnohem větší míře to dělají země bohatého severu. Pokud komerční společnost těží zlato nebo kovy v rozvojové zemi, vypouští zbytkové chemické látky na korály. Když se v Kanadě či USA těží ropa, také znečišťují vodní zdroje.

A nebylo by dobré takové znečištění regulovat?

Samozřejmě, ale o tom jsme se bavili. Je třeba volit takové politiky, kteří berou ochranu životního prostředí vážně. A určitě takové firmy nepodporovat, nekupovat jejich výrobky.

A co ekologická edukace v rozvojových zemí? Pomohla by zlepšit situaci?

Záleží na rozvojové zemi, někde s přírodními zdroji zachází velmi neuváženě, jinde můžeme naopak najít příkladné jednání podporující životní prostředí. V takových zemích je častá komunitní péče o životní prostředí, komunitní vysazování stromů. Vzdělávání v ekologii a vedoucí k šetrnému chování však většinou není součástí školní výuky v chudých zemích, pokud se nějakým způsobem chovají k životnímu prostředí, vychází to z jejich způsobu života, který silně závisí na stavu krajiny.

Ve kterých zemích je ekologie ve školství dobře zpracovaná? Můžeme se inspirovat například ve Skandinávii?

S výukou v severských zemích nemám zkušenost, nicméně obecně se mi zdá, že environmentální výuka je ve školství stále nedostatečně zavedená, takže i tam jsem trochu skeptik, i když jsou jistě mnohem dál než my. Dobrým zdrojem je ale samozřejmě internet, a tak i čeští studenti mají přístup k aktuálním informacím a výukovým materiálům. Mnoho mladých Čechů se o změně klimatu dozvědělo právě na internetu, nikoli ve škole.

Když jsme u inspirací. Zaujal vás v poslední době konkrétní projekt, který pomohl životnímu prostředí?

Ekologie je obrovskou příležitostí pro inovace. Například v Brně fungují komunitní solární elektrárny, které vůbec nezasáhlo zvýšení cen energie, jsou totiž soběstační. Ve Stockholmu zase využívají městskou zeleň jako palivo, kterým vyhřívají bytové domy. Současně vzniká biouhel a ten používají jako přídavek zkvalitňující půdu, což pomáhá zvýšit produkci dřeva na další palivo, kterým se opět topí v zimě, přesně v duchu cirkulární ekonomiky.

Jsem také velký fanda městského zemědělství. Například v Berlíně najdete řadu městských zahrad pro pěstování zeleniny. Příkladem může být také Kodaň, která je vyhlášená pro své šetrné hospodaření s vodou.

Severské státy obecně jdou v mnohém napřed a některá jejich města jsou koncipovaná s důrazem na přírodě blízká opatření a cirkulární ekonomiku.

Pro mne osobně jsou ale velkou inspirací zmíněné domorodé kmeny, které žijí v pralese v souladu s přírodou a udržitelně se starají o svůj ekosystém.

Co může udělat každý z nás pro zlepšení životního prostředí?

9 tipů Jakuba Zeleného

1) Přemýšlejte o tom, co kupujete! Naše nákupní chování má velký vliv na planetu.

2) Preferujte lokální potraviny a bio ovoce a zeleninu. Banány a exotické ovoce jezte co nejméně. Maso nakupujte české, ideálně bio – je dražší, ale zdravotně a environmentálně nezávadné.

3) Zajímejte se o environmetální problematiku, čtěte zprávy, dohledávejte si ověřené informace. Málo se například ví, že káva a rýže mají obrovskou uhlíkovou stopu a sója že obsahuje velké množství hormonů.

4) Kupujte bazarové a recyklované věci.

5) Zajímejte se o to, z jakého materiálu jsou výrobky vyrobené a jaký to má vliv na životní prostředí. Například dnes populární elektronika je velmi materiálově náročná a má velkou uhlíkovou stopu. Elektroniku je tedy dobré redukovat.

6) Vyberte si zaměstnání, které podporuje životní prostředí a má tak perspektivu. Působte environmentálně na svého zaměstnavatele.

7) Zodpovědně volte politiky do celostátních i regionálních struktur.

8) Vzdělávejte své děti, zavádějte ekologické hospodaření ve svých rodinách.

9) Přímo se angažujte na zlepšování svého okolí.

Článek vyšel na webu Ecoista.cz