Počítače a modelářství jsou jeho životním koníčkem. Původně měl Ondřej Staněk jen malý model vrtulníku, se kterým se občas trochu proletěl. „Jednou mi ale došlo, že to už dneska nejsou žádné hračky – ty dražší se dají využívat k mnohem lepším věcem,“ vzpomíná. Teď už proto českou oblohu brázdí jeho velké průmyslové drony.

Ty provádějí inspekce fotovoltaických elektráren a za pomoci termokamer ověřují, zda je na nich všechno v pořádku. „Náš letoun dokáže udělat tisíce fotografií v obrovském rozlišení a pokrýt v rámci několika desítek minut celou elektrárnu,“ vysvětluje Staněk, jeden ze zakladatelů startupu DroneTech.

Závady, které dron dokáže zachytit, jsou různého charakteru. Obvykle jich je ale prý tolik, že by vystačily na celou knihu. „Odhalujeme závady, o kterých majitelé elektráren ani nevědí, že existují. Jde i o sebemenší drobnosti, které v danou chvíli výkon elektrárny snižují jen minimálně. Za pět let ale mohou představovat velký problém, který může v některých případech vést i k požáru,“ doplňuje osmatřicetiletý podnikatel v rozhovoru pro Hrot. 

V něm se dále dozvíte, proč je „závadou“ i vegetace, jak přesně probíhá inspekce elektrárny a proč na drony občas útočí včely.

Jaký je příběh startupu DroneTech?

Pracuju celý život. Patnáct let jsem dělal korporátního bankéře v různých finančních domech, mimo to mě ale vždy bavily technologie – počítače nebo právě drony. Ty ale pro mě byly nějakou dobu spíš jen koníčkem. Měl jsem tehdy jen malou kvadrokoptéru, abych si mohl občas něco amatérsky natočit.

Pak jsem viděl ve večerních zprávách v televizi reportáž, jak dron pomáhá hasičům vyhledávat během požárů ohniska, aby věděli, kam směřovat proud vody. Došlo mi, že drony už nejsou jenom hračky, ale že je možné ty dražší modely využít k mnohem lepším věcem. A tak jsem si s kamarádem, který se mnou firmu založil, řekl: „Pojďme si takové zařízení koupit, abychom ho mohli hasičům nabízet.“

V Česku je ale státní správa, jaká je. Zjistili jsme proto, že nabízet něco takového zrovna hasičům je v podstatě nereálné. Jenže ten dron jsme už měli – a nevěděli, co s ním. 

Co jste tedy udělali?

Právě tehdy přišly na řadu zkušenosti mých známých v IT, kteří si uvědomili, že ten dron můžeme využít v termografii s využitím umělé inteligence, konkrétně pro inspekce fotovoltaických elektráren. 

Jaké byly začátky?

Museli jsme přibrat další lidi a vyvinout naši uživatelskou platformu, což zabralo přibližně rok. Letos v červnu jsme tyto inspekce začali nabízet komerčně. 

Závady by vyšly na celou knihu

Jak taková inspekce probíhá?

Na dronech máme termokamery, které tu elektrárnu vyfotí ze všech možných úhlů. Naše know-how je pak založeno právě na zpracovávání těchto termografických fotek. 

Asi každý ví, jak vypadá snímek pořízený termokamerou. Nejčastěji jde třeba o obrázky domečků, kde je přesně vidět, odkud uniká teplo, a to proto, že je to místo jinak barevné. Tuto kameru máme i na našich dronech, akorát je technologie, kterou používáme, násobně kvalitnější než v případě ručních termokamer.

foto: DroneTech

K tomu navíc mají naše drony na sobě i klasickou kameru, která pořizuje snímky ve viditelném spektru. Letoun pak dokáže udělat tisíce fotografií v obrovském rozlišení a pokrýt v rámci několika desítek minut celou elektrárnu. Přičemž každé místo se vyfotí několikrát a jednotlivé fotky se pak na sebe vrství.

Proč?

Podívejte se na pochůzkářství, což je způsob inspekce elektrárny, který je dnes zcela běžný. Ten ale trvá několik hodin, občas i několik dní. Mezitím se Slunce posune na obloze jinam a tím změní úhel dopadu paprsků, což ovlivní svítivost a ohřev panelů. Nebo může přijít nějaký mráček, což také velmi ovlivňuje kvalitu výsledné fotografie. Navíc se během pochůzek často pořizuje jen jedna fotka na každý panel, tím pádem ale nemáte žádné srovnání. 

Když skládáme mapu dané elektrárny my, pořídíme tisíce fotek ve velkém rozlišení. Každou buňku ve fotovoltaickém panelu, tedy jeho nejmenší jednotku, vyfotíme průměrně pětkrát. A výsledný balíček pak naše umělá inteligence seskládá do jedné obří fotky, ve které panují všude totožné podmínky – co se týče slunečních paprsků nebo mraků na obloze. Nehrozí tak, že si nějaké závady nevšimneme jen proto, že na nějakém místě bylo zrovna zataženo.

Trvá vám vždycky nafotit elektrárnu jen pár desítek minut?

Abych byl přesnější, u menších elektráren nám to trvá 40 až 60 minut, v případě těch větších tam můžeme strávit klidně dva dny. Ale ne v kuse – fotíme dvě nebo tři hodiny, pak toho necháme, protože se mezitím změnily podmínky na obloze, a vrátíme se zas druhý den. 

Pilot následně nahraje pořízené snímky do našeho cloudu. A tam přichází na řadu umělá inteligence, která z toho začne skládat výslednou mapu a vyhodnocovat ji. Pak sestavíme online report, který si lze projet na mobilu nebo tabletu. Samozřejmě si jej můžete i vytisknout, ale to není úplně vhodné, protože těch závad je obvykle tolik, že by vám z tiskárny vyjela celá kniha.

To se stává často, že je těch závad tolik?

Ano, dost často. My totiž odhalujeme závady, o kterých majitelé elektráren ani nevědí, že existují. Jde i o sebemenší drobnosti, které v danou chvíli výkon elektrárny snižují jen minimálně. Za pět let ale mohou představovat velký problém, který může v některých případech vést i k požáru. Zvlášť, pokud se takových místeček sejde hodně najednou. 

Jak dlouho trvá tento výstup vytvořit?

Několik málo dnů. Přičemž ruční zásahy nejsou potřeba v podstatě žádné, s výjimkou tvoření interaktivních map.

Občas vadí i stéblo trávy

Jaké jsou nejčastější závady, které nacházíte na českých fotovoltaických elektrárnách?

Rozlišit dokážeme desítky závad. Důležité jsou takzvané hotspoty, což jsou místa, která nijak zásadně nesnižují výkon elektrárny, ale už jsou nějakým způsobem narušená a začínají se přehřívat. Velmi často je pokažená celá řada buněk, tomu říkáme dioda.

foto: DroneTech

Další závadou je takzvaný string, kdy dojde k tomu, že v jedné řadě nefunguje určitý počet panelů. Běžnou fotkou z pochůzky byste si toho nevšiml, protože tímto způsobem zkoumáte panely jednotlivě a malého teplotního výkyvu mezi nimi si nevšimnete. My ale poskládáme mapu celé elektrárny, takže ji vidíme jako jeden celek a dokážeme tak takový string odhalit.

Zajímavou „závadou“ je pak vegetace. Stává se, že někde přeroste, a tím zastiňuje panel. Ten se pak přestává chovat jako generátor elektřiny a stává se naopak spotřebičem, který se přehřívá. Tohle jde ale vyřešit velmi snadno. 

Jak dojde k tomu, že několik panelů v řadě přestane fungovat a nikdo si toho nevšimne?

U starších elektráren je naprosto běžné, že ovce, které jim tam žerou trávu, aby nebyla moc vysoká, občas překousnou spojku pod panelem. Případně ta spojka může časem zkorodovat, protože na ni dlouhodobě kapala voda. U novějších modelů elektráren jsou už přítomné optimizéry a další technologie, díky kterým je možné na dálku zjistit, že něco přestalo fungovat. 

Vy tak tedy kontrolujete hlavně starší typy elektráren?

Převážně, protože to u nich dává největší finanční smysl. Děláme ale samozřejmě i inspekce mladších nebo úplně nových elektráren. Zejména na střechách se dronem výrazně snižuje riziko úrazu při provádění inspekce – jednoduše proto, že na střechu nikdo nemusí vylézt. U nových instalací je pak náš výstup podkladem při přebírání díla pro kontrolu, že jsou všechny panely v pořádku. Pokud ne, je možné začít řešit reklamaci a dožadovat se opravy. 

Zmiňoval jste vysokou vegetaci. Stává se často, že si někdo nechá narůst u elektrárny keř do takových rozměrů, že ji pak zastiňuje?

To nemusí být keř, stačí i stéblo trávy či cokoliv, co udělá stín. Nebo může někde mimo areál vyrůst strom, který vaši elektrárnu zastiňuje jen po určitou část dne a vás to na první dobrou ani netrkne. A také se stává, že na střeše rodinného domu „překáží“ hromosvod či něco podobného, u něhož projektant nepočítal s tím, že bude fotovoltaické panely částečně zastiňovat. Je to škoda, člověk tím zbytečně přichází i o desítky tisíc korun ročně. 

Předáváte v rámci těch online reportů majitelům elektráren i nějaká doporučení, jak se o ně starat?

Součástí reportu je kompletní výpis závad, u kterých i odhadujeme způsobené finanční ztráty. Teď přitom nemluvím o přirozené degradaci panelů, tu neřešíme. Hledáme jenom závady, které jsou řešitelné. 

U každé z nich je vypsáno její přesné umístění, využíváme souřadnicový systém. Technikům to usnadňuje práci, nemusí zjišťovat, kde přesně je buňka ve třetí řadě zleva v sedmém panelu odshora, když to trochu přeženu.

A hned za těmito souřadnicemi uvádíme i teplotní výkyvy, takzvanou deltu T, a doporučení, co se s tím dá dělat. Existují závady, které se dají opravit poměrně jednoduše, a pak jsou místa, která jsou extrémně riziková. Jde třeba o hotspoty, které jsou přehřáté i o 50 nebo 60 stupňů a jejich teplota tak přesahuje 120 stupňů Celsia. A pokud je ta elektrárna postavená na dřevěné konstrukci, může začít hořet. 

Takže i když je přehřátý byť jediný čtvereček z milionů čtverečků v elektrárně, riziko škody na majetku nebo zdraví je mnohdy tak velké, že doporučujeme okamžitou opravu nebo výměnu. Menší závady ale stačí třeba jen očistit.

Jistota, že se nic nestane

Narážíte na nějaké legislativní problémy, když si chcete něco nafotit?

Ano, vždy musíme danou lokalitu prověřit, jestli tam vůbec můžeme létat. Dost často to totiž možné není. Typicky v průmyslových areálech ve městech nebo u letišť existuje takzvaná no go zóna.

My jako firma máme ovšem schválenou kategorii „Specific“, což znamená, že můžeme létat všude, kde nám to dovolí Úřad pro civilní letectví. Obvykle ho tak stačí zažádat o povolení a doložit jim všechny potřebné vyjadřovací zprávy od majitelů ochranných pásem v dané lokalitě. U letišť pak musíme kontaktovat věž a koordinovat s ní náš let.

Kolik si za inspekci elektrárny účtujete?

Je to velmi individuální. Ale vezměte si, že když už je nějaká průmyslová elektrárna, která vyrobí jednu gigawatthodinu elektrické energie ročně, třeba 12 až 13 let stará, ztráta činí zhruba 400 tisíc korun za rok – a to jen v závadách. My si účtujeme v podstatě pouze zlomek toho, o co oni přicházejí, když tyto závady neřeší. Bavíme se tedy o nižších desítkách tisíc korun u elektrárny zmíněné velikosti.

Elektrárna, která vyrobí jednu gigawatthodinu elektrické energie ročně, je jak velká?

To je elektrárna o velikosti pole. Na rodinném domku vám panely vyrobí přibližně 10 tisíc kilowatthodin elektrické energie ročně, tedy 10 megawatthodin.

foto: Tomáš Novák, Hrot24

Kolik teď máte dronů?

Teď máme tři vlastní. A když je potřeba, tak si další půjčíme od dovozce.

O jaké drony jde? Jak jste naznačil, nejspíš nepůjde o žádné hračky, které si může koupit každý. 

Každý si je koupit může, jen jsou velmi drahé. Naším prvním dronem byl DJI Matrice 30T, který tehdy stál nějakých 350 tisíc korun – takže jako auto. K tomu jsme ještě dokupovali i pojištění, software, baterie a podobně. A i když jsou dnes průmyslové drony levnější, stále se bavíme o nižších stovkách tisíců korun. 

Na skladě teď máme i DJI Mavic 3T nebo DJI Mini 4 PRO, který je tedy spíše pro natáčení a výuku nových pilotů. Dále přemýšlíme, že do portfolia zařadíme automatizované lety, které budou úplně bez vlivu operátorů.

Stává se vám, že vás kromě velkých elektráren kontaktují i majitelé rodinných domů?

Dřív se to nestávalo vůbec, letos se o tuto službu začali poprvé trochu zajímat. Je to i díky tomu, že nad tím začaly přemýšlet energetické společnosti, které by chtěly inspekce elektráren na střechách domů provádět – byť jim to zákon nepřikazuje. Ostatně i já to vždy přirovnávám ke kontrolám kotlů nebo komínů. Radši ať dvacetkrát za životnost vím, že je vše v pořádku, než pak řešit novou střechu, protože mi vyhořela.

Takže někteří majitelé těchto domů nás začali kontaktovat primárně kvůli bezpečnosti. Třeba když vedle probíhala stavba a oni chtějí mít jistotu, že něco není poškozené nebo zaprášené. Nebo když mají starou střechu z hořlavých materiálů. Chtějí mít prostě jistotu, že se nic nestane.

Jak často by si lidé s elektrárnou na střeše měli nechat zkontrolovat, že je vše v pořádku?

Cena za inspekci je velmi malá oproti samotnému pořízení elektrárny i rizikům, která můžou hrozit. Myslím si, že by kontroly měly probíhat na roční bázi, alespoň ty úplně základní. Ale i jednou za pět let je lepší než vůbec nikdy. V případě průmyslových elektráren je nutné udělat velkou kontrolu jednou ročně. A pak i po každém krupobití a dalších živelných pohromách. 

Včely útočí

Přemýšlíte i o dalším využití vašich dronů?

Určitě, naše umělá inteligence umí vytvářet skvělá řešení pro geodézii, klasickou termografii i další odvětví. V rámci geodetických nebo projekčních služeb děláme ve spolupráci s dodavatelem softwaru třeba zaměřování staveb a následnou kontrolu průběhu výstavby. Takže umíme nafotit nějakou oblast a vytvořit její 2D nebo 3D model. Slouží to pak ke sledování výšek, průběhu výstavby, plánování navážky nebo k řešení toho, kolik bude potřeba odkopat zeminy. Klient pak může plánovat dovoz materiálu přesně na kubík.

Spolupracujete už s některými developery?

Teď se soustředíme na fotovoltaiku, ale něco už rozjednaného máme. Nicméně nejde o nic unikátního, stavební firmy to běžně využívají. Někteří projektanti o tom sice stále nechtějí ani slyšet – tedy až do té doby, než zjistí, že to, co běžně měřili desítky dní, zvládnou díky kombinaci dronu a skvělého softwaru během 10 až 15 minut. Navíc v klidu od počítače.

Plánujete vstup investorů do DroneTechu?

Lidé v našem týmu zafinancovali rozjezd firmy ze svých vlastních prostředků, a to bez jediného dluhu vůči investorům nebo bankám. Teď už to živí samo sebe, zvládáme to, takže o vstupu investora neuvažujeme. A byť chceme do našeho portfolia přidávat další činnosti, například kontroly vysokého napětí ve vysokohorských oblastech, a vývoj takového nového softwaru budu samozřejmě něco stát, zatím se nabídkám různých sotwarových firem úspěšně bráníme.

Kolik vás v týmu je?

Pořád jsem měl v hlavě, že jsme firma o třech lidech. Brzy ale budeme dělat setkání všech zaměstnanců, protože jsme roztroušení po celé republice. A když jsem připravoval pozvánky, zjistil jsem, že je nás v týmu už deset. Ne všichni jsou ale na full time. A naši piloti jsou hlavně nadšenci a dělají to i pro zábavu – byť zábava to mnohdy není.

Co tím myslíte?

Představa, že s dronem vás čeká akorát létání, je bláhová. Ve skutečnosti to pak vypadá tak, že si musíte u počítače naprogramovat misi, jít k elektrárně, vybalit dron, zapnout ho, ten to všechno udělá sám, vy se pak vrátíte k počítači a začnete nahrávat data. 

Ale i tak ten pilot sleduje celé dění někde na kameře, ne? Asi si nečte někde knížku, zatímco dron všechno „odmaká“.

Ano, celou dobu to samozřejmě sleduje. Vidí zároveň několik pohledů, protože ten dron má na sobě vícero kamer. Takže pilot kontroluje, jestli hlavní kamera sbírá data správným způsobem – důvěřuj, ale prověřuj. A zároveň se dalšími kamerami kouká na to, jestli na dron neletí ptáci nebo třeba včely.

Včely?

Ano, poslední dobou se děje, že včely útočí na drony. To zařízení bzučí, tak si asi myslí, že jde o nějakého nepřítele. Nám se to zatím nestalo, protože hmyz útočí spíš na amatérské drony. Ty průmyslové už dělají opravdu velký hluk, takže tomu se včely spíš vyhýbají.

Stát se nicméně může cokoliv, naštěstí ale nové řady průmyslových dronů umí bezpečně přistát, i když přijdou o vrtuli po nárazu třeba s ptákem. Nepředstavujme si, že by najednou spadly někomu na hlavu.

Co teď máte v plánu? Řešíte třeba možnou expanzi do zahraničí?

Jistě, do zahraničí bychom chtěli, už jednáme s některými subjekty na Slovensku. A první vlaštovky jsme už vyslali i směrem do Maďarska, kde je obrovské množství domů s fotovoltaickými elektrárnami. Čeká nás ale ještě spoustu práce, chceme všechno co nejvíc automatizovat, abychom eliminovali lidský prvek, který vždy naseká nejvíc chyb.

A jsme samozřejmě ochotní vydat se i na trhy západně od nás, třeba do Německa. Nedávno jsem tou zemí projížděl a tam vlastně není kus dálnice, kde by kolem nebyla buď vesnice, nebo fotovoltaická elektrárna. Příroda už z těchto míst zcela vymizela. Pro nás je to ale velká příležitost. 

Ondřej Staněk (38) • Vystudoval magisterský obor na VUT v Brně • Před založením startupu DroneTech pracoval v bankách jako firemní bankéř a v posledních letech také jako vedoucí oddělení úzce spojeného s obnovitelnými zdroji • Ve svém volném čase rád jezdí na motorce, rybaří, hraje hry a chodí vysokohorské túry