Voráček je v pravém slova smyslu kmotrem novodobé české mediální scény – hned po revoluci stál u zrodu prvního byznysového časopisu Profit, bulvárního deníku Blesk i systému společné distribuce tisku PNS. Z první linie zažil pád IPB, válku o Novu i restrukturalizaci Primy, Jaromíru Soukupovi pomáhal ovládnout Médeu. Dodnes spolupracuje s nejbohatšími Čechy, ovládá řadu firem i zajímavých nemovitostí. 

Do značné míry ano, ale je to jen jeden z úhlů pohledu. Například je zde Google a Facebook. Dále není vyloučeno, že do některé ze silných českých mediálních skupin globální kapitál může vstoupit. Konečně internet a telekomunikace stírají lokální hranici. A je vůbec vstup PPF do CME českým, nebo globálním obchodem?

Novináři pořád řeší zpravodajství. Zásadnější je ale byznysový rozměr televizí a ten dává PPF obchodní logiku. Další vývoj trhu budou silně určovat telekomunikace a jejich náplň, tedy obsah. PPF ví, do čeho vstoupila, zná televizi dobře z minulosti a já si z té doby pamatuji, že jí šlo hlavně o to, aby televize byla strojem na peníze. Strategicky a byznysově jde o zajímavou akvizici, přestože i zde se ze začátku negativně projeví pandemie. Start bude obtížnější. Zpravodajství v tom nehraje zásadní roli, ale určitě se kolem něj může odehrávat spousta virtuálních mediálních příběhů.

Dospivovský atomový kufřík vytváří pouze ten vstup do média. Neznamená to, že by posléze někdo aktivně pracoval na jeho odpálení. Já jsem zažil velké diskuse o tom, jak zde budou němečtí vlastníci novin připravovat půdu pro zrušení Benešových dekretů, nebo dokonce pro připojení Česka k Německu, pro likvidaci zdejších podniků, že sem zkrátka přicházejí s politickými záměry. Nic z toho se ale nikdy nestalo. Je to stále dokola. Na stole byl dokonce zákon, že v českých médiích má mít minimálně 51 procent akcií český investor. To se nakonec po 25 letech stejně stalo samovolně. 

V prvé řadě PPF nemůžeme brát jako lokální českou skupinu, je to globální hráč se zájmy po celém světě. A ten má jiné parametry než lokální subjekt. Obecně ale platí, že tak tolerantní vlastník, který by o sobě nechal psát a točit reportáže, dnes asi neexistuje. Naposledy jsem tak velkorysý byl snad pouze já v případě Reflexu. Stejně tak si nedovedu představit novináře, který by šel tvrdě proti zájmům svého vlastníka. Tak to prostě je. Ale to je přirozená záklopka, k tomu vlastník nemusí nic dodávat. Když nastoupím na Novu, asi na ni nepřicházím se záměrem točit kritické reportáže o PPF. Mohu snad udělat jednu a odejít, nic víc.

foto Tomáš Novák týdeník HROT

Nemyslím, že je to tak sofistikovaná hra. Mediální byznys je vždy postavený hlavně na úspěchu média, na jeho nákladu, čtenosti, sledovanosti, inzertních příjmech, nějaké reputaci, značce. Možná mi nebudete věřit, ale právě tohle čeští mediální podnikatelé ve většině případů preferují. 

Viděl jste někdy zpravodajství TV Nova? To je kriminalita, bouračky, sociální témata, zajímavosti všeho druhu. O politice je tam jedna dvě reportáže. Cílem bude, aby zpravodajství TV Nova bylo sledované alespoň tak jako teď. A to není snadný úkol. Veřejnoprávní televize má příjmy garantované, pokud jde o politiku, ČT na ni má speciální kanál, který stojí dost peněz. Takového koníčka si privátní vlastník nemůže dovolit. Zpravodajství TV Nova je nejsledovanějším pořadem v Česku, bylo by nebezpečné něco v něm měnit. 

V rámci českého trhu tady nevidím prostor. PPF se zaměřuje vždy na pozici jedničky. Z tohoto pohledu nemá moc dalších možností. Má Novu, nejsilnější médium v zemi, a tuto pozici bude rozvíjet a posilovat. 

Jak se dostal k médiím a proč se nepovažuje za hradního lobbistu? Celý rozhovor s Michalem Voráčkem čtěte v aktuálním čísle týdeníku Hrot, které vychází v pondělí 7. prosince.