Nedomyšlená energetická politika, která počítala s přechodem od fosilních zdrojů k obnovitelným díky výpomoci dodávkami ruského plynu, se našemu sousedovi ošklivě nevyplatila. A trvalo až neuvěřitelně dlouho, než Němci přehodnotili záměr zavřít poslední funkční jaderné elektrárny, což by celou situaci s nedostatkem elektřiny v Evropě ještě dál zhoršilo.

Naivita kombinovaná s pragmatickou vypočítavostí, s níž Berlín – navzdory všem varováním od východních sousedů – vložil osud jednoho z klíčových odvětví své ekonomiky do rukou Moskvy, se zdá až nepochopitelná.

O to víc je zarážející, že německým politikům drsná lekce uštědřená ruským diktátorem Vladimirem Putinem zjevně nestačila. A že se patrně chystají obdobnou chybu zopakovat, jen tentokrát s jiným, podobně „pěkným“ režimem.

Nasvědčuje tomu hned několik okolností. Tou nejčerstvější je rozhodnutí Berlína z minulého týdne, které umožní vstoupit čínským investorům do vlastnické struktury jednoho z nejdůležitějších evropských přístavů v Hamburku. Přestože se v rámci vládní koalice vedly spory, nakonec zvítězil kancléř Olaf Scholz a zřejmě již nic nebrání tomu, aby čínská státní společnost Cosco mohla převzít v přístavu až čtvrtinový podíl.

To jí sice neumožní ovlivňovat jeho provoz, je to ale další z drápků, který Peking v Německu zasekl. Nemluvě o tom, že to není tak dávno, co se za podobný obchod posmívala celá Evropa předluženému Řecku.

Panely a baterie

Příkladů nezdravých obchodních vztahů a závislosti na Číně, kterou si Německo postupně buduje, je víc. Druhý z nich se týká opět energetiky. Německá sázka na obnovitelné zdroje totiž počítá jako s jedním ze základních stavebních kamenů s fotovoltaikou. Drtivou většinu solárních panelů či komponent pro ně německé firmy vozí, jak jinak, z Číny.

Podobná situace panuje i v případě chlouby německého průmyslu – automobilek. Ty se vydaly na cestu přechodu na elektromobilitu, aniž by ale byly schopny samy, přímo v Německu, vyrobit dostatek klíčových součástí, a sice baterií.

Ano, gigafactory u našich sousedů postavil také Elon Musk a velké plány má i domácí Volkswagen. Vůbec největší investicí v tomto směru je ale zatím plán na postavení továrny na baterie čínské společnosti CATL. Dominantní hráč na světovém trhu v Německu investuje 1,8 miliardy eur.

Zastavený přechod

Není těžké domyslet si, jaké dopady by toto otevírání náruče Číně pro Berlín mělo, pokud by se Peking rozhodl po ruském vzoru napadnout „svůj“ ostrov Tchaj-wan. Ano, čínský podíl v přístavu by Německo mohlo znárodnit. V případě továrny na baterie by to ovšem bylo už mnohem komplikovanější, ne-li nemožné.

Vůbec největší past je ale opět nastražená v energetice. Pokud by došlo na čínsko-německý spor a sankce, slavná Energiewende by se rozpadla v prach. Bez čínských panelů a schopnosti je rychle nahradit evropskými by se přechod na zelenou elektřinu prakticky zastavil.

Ostatní evropské země bohužel nemají páky, aby největší ekonomiku na starém kontinentu přivedly k rozumu. Nezbývá nám tak než doufat, že si Peking ve světle ruského fiaska na Ukrajině nechá zajít choutky a Tchaj-wan se nepokusí násilně připojit k pevninské Číně.

V opačném případě si prožijeme energetickou krizi znovu, a to zřejmě v ještě mnohem horším měřítku než nyní.