V krátkém čase už podruhé se v Hrotu rozepisuji o nepodmíněném základním příjmu. Jednak je to vážná věc a především jej tentokrát spouštějí Němci na základě opravdu velmi pečlivě připraveného projektu. Na základě precizních kritérií vybraná skupina, v níž bude 120 lidí pobírat 1200 eur měsíčně, se tato bude porovnávat s kontrolní skupinou 1380 lidí, stejně exaktně vyselektovanou, kteří peníze nedostanou. Rozhovor s autorem projektu Jürgenem Schuppem, profesorem sociologie na Svobodné univerzitě v Berlíně, který řadu let vedl Německý socio-ekonomický panel (SOEP), najdete zde.

Odborníci jako Schupp by měli být garancí toho, že po třech letech budeme díky odborně připravené, sledované a vyhodnocené studii vědět, jak nepodmíněný základní příjem skutečně ovlivňuje chování příjemců se zcela srovnatelným socioekonomickým pozadím i dalšími charakteristikami.

Prozatím realizované experimenty s nepodmíněným základním příjmem byly zatíženy chybnými statistickými metodami při samotném sestavování panelu a při vyhodnocování jejich výsledků – není problém cokoli „cinknout“ tak, aby to odpovídalo ideologickým či politickým preferencím zadavatele. Tentokrát by se díky pečlivé „randomizaci“ měla srovnávat jablka s jablky, nikoli s hruškami. Otázek, na něž chceme znát odpověď, je spousta.

Když budete mít jistotu, že nespadnete na dno, jakmile se vám podnikání nezdaří, ovlivní to vaši averzi k riziku? Ekonomicky pozitivní výsledek by byl, kdyby se ukázalo, že nepodmíněný základní příjem povzbuzuje vyšší procento lidí k podnikání a hledání kreativních řešení. Naopak se může ukázat druhý extrém, kdy od jisté hranice nepodmíněného příjmu bez pracovního nasazení se příjemce akorát „vybodne“ na špatně placenou práci, kterou nenávidí, aniž by si našel něco více uspokojujícího a přínosného.

O makroekonomických implikacích se nebavme, protože ani právě spuštěná německá studie na ně necílí. Podstatné je však to, že uvidíme zamýšlené, právě tak jako nezamýšlené důsledky, a budeme znát výsledné saldo.

Popravdě řečeno, konat dobro není jen tak, a velmi často se výsledek příliš nepotkává s velkolepými očekáváními. Co by kupříkladu mohlo pomoci uvolnění produktivního potenciálu venkovanů více než zavedení elektřiny bez jejich nahnání do kolchozů? Přečtěte si, jaké dopady to mělo ve Rwandě v této vyhodnocující studii. V tržních centrech, kde se koncentruje poptávka, vznikly nové malé byznysy, ale mnohem větší prospěch z toho měli již existující podnikatelé – díky spolehlivějšímu zdroji, než je nějaký vyšeptalý generátor. V odlehlejších oblastech to na vznik nových produktivních ekonomických aktivit a růst příjmů obyvatelstva mělo dopad „very modest“, tedy nepatrný.

Co za byznys lze rozvinout všude: třeba půjčovat mobil pro uskutečnění telefonních hovorů z majitelova mobilu za malý poplatek nebo nechat koukat sousedy na televizi či si společně pouštět video. Že by se díky elektřině rozpoutal nějaký sprint ekonomického rozvoje a děti začaly vzorně dělat domácí úkoly? Takto jednoduchá závislost na jediném faktoru zkrátka neexistuje. Pokrok to určitě je, ekonomický zázrak to samo o sobě nepřináší. Nepodmíněný příjem bude mít asi ještě méně přesvědčivé efekty, ale počkejme si na výsledky.