V rámci Evropy sem vždycky minimální množství plynu dostaneme. Nemyslím si, že by tu nebyl pro domácnosti a kritickou infrastrukturu, tvrdí šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský
Ještě před pár lety byl post ředitele velkého obchodníka s plynem snový džob. Firma měla část dodávek zemního plynu pod dlouhodobým kontraktem, zbytek dokoupila za nízké ceny na spotovém trhu. Plyn prodala zákazníkům, něco investovala do infrastruktury a zbytek byl její. I proto mohla třeba Pražská plynárenská poslat svému akcionáři, hlavnímu městu Praze, každoročně zhruba půlmiliardovou dividendu. Jenže nejdřív přišel covid a pak začala ukrajinská krize. Ceny zemního plynu strmě vzrostly, teď navíc kvůli válce na Ukrajině stále hrozí, že do Evropy přestane proudit ruský plyn. Což by byl, hlavně pro velké odběratele, pořádný průšvih. Z kdysi snového postu šéfa velkého obchodníka s plynem je teď pořádně exponované místo. Problémů, které je třeba aktuálně řešit, je víc než dost. Například jak sehnat hotovost na vytvoření bezpečných zásob zemního plynu na další sezonu. „Pořád se o tom bavíme se státem a snažíme se najít nějakou cestu, která zajistí finanční stabilitu bezpečnostních dodávek a současně ekonomickou podporu pro obchodníky s plynem,“ tvrdí předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský.
V poslední době se objevilo několik informací o tom, že plynárenské firmy mohou mít kvůli povinné tvorbě zásob zemního plynu docela velké problémy s hotovostí, a to včetně Pražské plynárenské. Jak velká je to nepříjemnost?
Situace se mění každý týden, vedou se intenzivní jednání. Stejně tak asi musejí všichni tušit, že nikdo úplně přesně neví, jaké jsou scénáře budoucího vývoje.
Navíc v situaci, kdy nikdo ani neví, jestli z Ruska přestane téci zemní plyn…
Kdo trochu sleduje komunikaci mezi zainteresovanými stranami, vidí, že obě trochu blufují. Nejlépe to lze odkoukat, když sledujete vývoj ceny plynu. Některá prohlášení, jedné nebo druhé strany, s ní zahýbou, jiná ne.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot