Nad Tatrou sa bojí
Slovenské byznysmeny čekají nepěkné Vánoce, ale okázalé zatýkání na Slovensku silně připomíná zásah dua Šlachta–Ištvan na vládě v červnu 2013
hlavní komentátor
Zatčení a obvinění slovenské hlavy československé finanční skupiny Penta Jaroslava Haščáka je zatím vrcholem masakru, který v nejvyšších patrech slovenského byznysu, politiky a justice spustila v posledních měsících vláda Igora Matoviče a jeho hodně pestré koalice. Zároveň jde o nejvlivnější a nejmocnější figuru, na jakou si mohla policie vyšlápnout. A to vyvolává ve slovenských obchodních kruzích paniku. Teď už si mohou přijít pro každého. Letošní Vánoce budou u nejbohatších Slováků hodně napnuté a rozhodně ne pohodové.
O slovenských poměrech není třeba si dělat iluze, ale poslední události vyvolávají pocit, že začíná jít, jak už to v každém lidovém protikorupčním tažení chodívá, především o moc nových pánů. Matovičovo hnutí OĽaNO od únorových voleb prudce ztrácí popularitu, z volebního výsledku 25 procent je v preferencích na patnácti a jeho koaliční partneři na tom nejsou lépe. Válcuje je zcela nová partaj expremiéra Pellegriniho Hlas. A masové zatýkání známých a vlivných lidí na tom zatím moc nemění.
Klíčovou osobou, která spojuje údajné slovenské mafie s mnohaletým předsedou vlády ze strany Směr Robertem Ficem, je Norbert Bödör, jeho blízký známý a spolupracovník, který měl podle všeho ovládat policii prostřednictvím svého vzdáleného příbuzného Tibora Gašpara. Ten býval policejním prezidentem a mimo jiné také poradcoval našemu ministru vnitra Janu Hamáčkovi. Kromě něj je stíhán i bývalý šéf protikorupční policie Róbert Krajmer, jehož manželka měla s Bödörem společný byznys. Obvinění si vyslechly i další bývalé policejní špičky.
Dalším zatčeným podnikatelem byl Zoroslav Kollár, jemuž kromě jiného patřil i český Zetor nebo Vinea. Ten měl zase systematicky ovlivňovat soudce a státní zástupce. Policisté také zadrželi Dušana Kováčika, speciálního prokurátora, který dozoroval klíčové korupční kauzy a speciálně i kauzu Gorila z roku 2012, která je důvodem čerstvého zadržení Jara Haščáka.
Ve vazbě je také bývalý šéf státních hmotných rezerv Kajetán Kičura a třináct soudců, z nichž nejdůležitější je Monika Jankovská, bývalá náměstkyně ministra spravedlnosti, která udržovala styky s Mariánem Kočnerem, souzeným za vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, kromě jiného prostřednictvím šifrovaných zpráv v aplikaci Threema.
Jádro opice
Kauza Gorila s probíhajícím vyšetřováním výše zmíněných lidí nemá mnoho společného, neboť jde o aktivity o hodně starší.
Podstatou Gorily jsou od počátku zdokumentovaná setkání Jaroslava Haščáka s vysokými politiky a úředníky, která se odehrála v letech 2005 až 2006. Šlo především o ministra průmyslu za SDKU Jirka Malchárka a předsedkyni Fondu národního majetku Annu Bubeníkovou, která měla být zároveň Haščákovou milenkou a spojkou ovlivňující privatizační projekty ve prospěch Penty.
Když se před Vánoci v roce 2011 rozšířila zpráva, že kdesi na internetu je sedmdesátistránkový spis Slovenské informační služby s přepisy schůzek Jaroslava Haščáka, přihlásil se Tom Nicholson, britsko-kanadský investigativní novinář, který žil dlouhodobě na Slovensku, že spis viděl již v roce 2008 a napsal o něm knihu, která měla zrovna tehdy vyjít. Nicholson vedl deset let anglicky psané noviny Slovak Spectator, rok pracoval ve zpravodajství deníku SME a poté v týdeníku Trend, ale nikde podle jeho vyjádření nechtěli informace o Gorile publikovat – dokud se od anonymního zdroje neobjevila na internetu. V roce 2018 se ale Nicholson odstěhoval ze Slovenska do Kanady a novinařinu pověsil na hřebík.
Spis Gorila měl Nicholson získat od pracovníka SIS Petera Holúbka, který sám bydlel ve Vazovově ulici, všiml si neobvyklých návštěv v sousedním bytě a zařídil ve službě jeho operativní sledování. Byt patřil bývalému policistovi Zoltánu Vargovi, Haščákovu příteli, který se staral o ochranu Penty v Bratislavě. Spis byl nazván podle jeho přezdívky odvozené od jeho opravdu ostré vizáže. Samotný Holúbek nicméně nastoupil do tajné služby v roce 1997, tedy v době, kdy ji vedl Ivan Lexa, a dva roky poté, co SIS unesla syna prezidenta Kováče, což způsobilo mezinárodní skandál. Holúbek několik měsíců údajně poslouchal rozhovory v konspiračním bytě a přepisoval je. V letech 2006 a 2007 zjistil, že z jeho spisu unikají informace, nahrávka se údajně dostala do rukou Penty a přišly prý první výhrůžky. V roce 2009 byl ze SIS propuštěn, což později soud označil za nezákonné.
Právě skutečnosti kolem toho, jak se obsah spisu dostal k Haščákovi, jsou zřejmě předmětem jeho aktuálního stíhání, protože činy z odposlechů jsou jednak těžko dokazatelné a zadruhé promlčené. Haščák je tak viněn, že originál nahrávky koupil od bývalého šéfa Slovenské informační služby Ľubomíra Arpáše za šest milionů slovenských korun, které Pentě vyfakturovala firma Arpášovy manželky za poradenství. Oficiálně originál nahrávky zmizel, kopie ale kolovaly po Slovensku a jedna se jako zázrakem našla při prohlídce domu Mariána Kočnera na jeho nočním stolku. Pochopitelně se vyrojily spekulace, že ji tam mohl někdo podstrčit, a sám Haščák se dožadoval toho, aby byl oficiální spis zveřejněn a porovnán s nahrávkou od Kočnera.
České paralely
Slovenští novináři a aktivisté momentálně oslavují vítězství nad chobotnicí, ale teatrální zatýkání, které zrovna v případě Haščáka velmi připomínalo zásah dua Šlachta–Ištvan na Úřadu vlády v roce 2013, nás s naší českou zkušeností nutí k velmi opatrnému posuzování toho, co se na Slovensku děje. Po vraždě mladého novináře Kuciaka mohutně vzrostla nespokojenost veřejnosti s politikou a mafiemi, které ji ovládají. Byl zatčen Marián Kočner, což je boss pohybující se dlouhá léta na hraně kriminálního světa a velkého byznysu čili člověk typu u nás dávno zavražděného Františka Mrázka. Tato aféra vynesla do křesel zcela novou generaci politiků, s nimiž je však už slovenská veřejnost také značně nespokojená. Navíc žalobci s policií u prvoinstančního soudu neuspěli a Kočner byl zproštěn obvinění pro nedostatek důkazů.
U Haščáka, který patří k nejinteligentnějším byznysmenům v regionu a má za zády špičkové právníky, bude ještě řádově obtížnější prokazovat jakýkoli trestný čin, přičemž korupce a praní špinavých peněz patří k tomu, co se po mnoha letech dokazuje zvlášť obtížně.
Na konci tohoto protikorupčního tažení tak Slováci mohou dopadnout jako Češi. Budou mít premiéra, s nímž není radno se po světě zrovna chlubit, a v kleci jen nějakého nebohého mafiána, který ve stavu „na šrot“ přejede nic netušící paní na přechodu. Mimochodem, v nedávných dnech už poněkolikáté zprostil soud viny Ivo Rittiga. Tentokrát v kauze jízdenek na MHD.