Na bruslích ve větvích. Bude mít Česko svou High Line?
Opuštěná drážní tělesa mohou přinést městům novou vzpruhu
Snad každé město by chtělo mít svou High Line, tedy visutou dráhu. Výjimečná konverze staré železniční cesty uprostřed New Yorku se stala ikonou toho, jak přetvořit lidské dílo, které dosloužilo, v živý magický veřejný prostor. Stačil přitom nikterak bombastický nápad. Nechat porůst bývalou zásobovací dráhu mezi vysokými domy travami, květinami, keři a nenásilně je proplést s civilizačními doplňky. Dva pokusy o domácí High Line se právě rodí i u nás. Jeden v Brně a druhý v Praze.
Cesta ke Svratce
Monumentální stavba vídeňského (nebo také brněnského) viaduktu z roku 1838, vrchol tehdejšího stavitelství, zdobila brněnské panorama pouhých 60 let. Poté pro zvětšení kapacity nádraží famózní stavební počin přirovnávaný k viaduktu v Římě zmizel v ohromném náspu. Je ale skutečně ukryt uvnitř, nebo byl zcela rozebrán? Spatří ještě někdy Brno tento historický skvost?
To jsou otázky, které se honí hlavou Michalu Sedláčkovi, hlavnímu architektovi moravské metropole. Vysnil si totiž, že se historická stavba opět stane chloubou města. Podle jeho představ by se původní viadukt se 72 oblouky o délce 637 metrů mohl stát cyklistickou a pěší promenádou, která spojí centrum města s nábřežím Svratky. S jeho záchranou se počítá v návaznosti na chystanou výstavbu nového hlavního nádraží a nové čtvrti Trnitá jižně od historického jádra Brna. Jaký nový impulz může taková stavba přinést městu, Sedláček na vlastní kůži zažil právě při rekonstrukci slavné High Line v New Yorku.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot