Opravdová moc se pozná podle toho, že můžete mluvit tiše a klidně, nedělat prudké pohyby, a přesto všichni rozumí tomu, kdo má za zády největší obušek. Tato výpůjčka od někdejšího amerického prezidenta Theodora Roosevelta, který byl v Bílém domě před první světovou válkou, se sice vztahovala k zahraniční politice, ale pro vliv, jaký má americká centrální banka (Fed) na světové finanční trhy, to platí také přímo vzorově.
Fed minulý týden neudělal nic, ale všichni si přeložili slova jeho šéfa Jeroma Powella na tiskové konferenci po zasedání tak, že udělá. Stačilo použít historickou paralelu a říct, že dneska je na tom ekonomika lépe než v roce 2015, kdy Fed reagoval na vývoj opakovaným zvedáním sazeb o čtvrt procenta. A bilanční suma Fedu je nákupy cenných papírů v rámci kvantitativního uvolňování nafouklejší než tehdy. Puštěno do dekodéru, mohl by teď postupovat agresivněji, a to jak při zvedání sazeb, tak při odprodeji nakoupených cenných papírů.
Bublinové déjà vu
Jen samotné očekávání, že konec extrémně uvolněné měnové politiky je na dohled, už přivodilo „korekci“ na finančních trzích, zejména u „růstových“ akcií. Jejich kurz je vysoce citlivý na vývoj úrokových sazeb kvůli tomu, že investorům slibuje zlatý déšť až ve vzdálenější budoucnosti, a čistě přes použití vyššího diskontu vycházejí přepočty současné tržní hodnoty mnohem horší. Věční promotéři těchto příležitostí možná chvilku nebudou na sociálních sítích tolik slyšet a vidět, ačkoli opravdoví odvážlivci hovoří o výtečné příležitosti k lacinému nákupu.
Zejména drobní investoři, kteří v obavách, že něco promeškají, zainvestovali větší část svých úspor těsně před vrcholem, se budou cítit poškozeni. Ti, kterým se povedlo už kdysi, na přelomu tisíciletí, zainvestovat do pěkně nafouklé internetové bubliny těsně před prasknutím, pocítí déjà vu.
Prozření, že je lepší vrabec v hrsti než tučný holub odlétající na vzdálenější střechy, se dostavuje ve chvílích, jako jsou tyto, a termín odúročitel, který znali a používali italští kupci někdy od 15. století, slaví renesanci.
Globální dozvuky
Když americké peníze už nebudou zadarmo, poznamená to nejen „růstové“ akcie. Z postavení USA ve světové ekonomice vzhledem k hloubce amerických kapitálových trhů a vzhledem k zatím zcela dominantní roli amerického dolaru jako světové rezervní měny vyplývá, že dozvuky budou patrné doslova všude, v Česku samozřejmě také. Bez ohledu na to, kdo je v Bílém domě, vždycky platilo heslo „America first“ a Fed má na starosti inflaci a zaměstnanost v USA, nikoli na této planetě. Zároveň ale platí, že nízká inflace a globální hospodářská stabilita jsou veřejné statky, takže guvernéři centrálních bank a institucí, které mají v mezinárodním finančním systému nějakou váhu, spolu nejen mluví, ale své postupy koordinují. Když to nedělali, dopadlo to vždycky špatně.
Netolerovat, aby se inflace zahnízdila, a potichu pracovat na hladkém přistání, to byl vždycky znak dobrých centrálních bankéřů. Ať už sedí u Potomacu, nad Mohanem, anebo kousek od Vltavy.
