Letošní podzimní volby do Poslanecké sněmovny se pomalu blíží a politické strany se bez ohledu na nezvládnutou pandemii pouštějí do předvolebního boje. A přestože se dušovaly, že letos už nebudou voliče oslovovat v duchu programu Antibabiš, zatím je palba do premiéra jejich hlavní taktikou.

U opozičních, nově zformovaných koalic to příliš nepřekvapí. Řady kritiků Andreje Babiše se ale paradoxně rozrostly také o jeho vlastního koaličního partnera. Začalo to už před několika týdny, kdy ministr zahraničí Tomáš Petříček nebo ministryně sociálních věcí Jana Maláčová v rozhovorech kritizovali posun dominantního vládního hnutí ANO doprava.

Tento týden se pak Petříček do opoziční práce z vládních lavic pustil naplno, když oznámil svou jarní kandidaturu na předsedu sociální demokracie. Při pohledu na aktuální preference ČSSD se snaha o výměnu předsedy, který zjevně nedodržel slib odrazit partaj ode dna, zdá logická. Jan Hamáček dokázal prohospodařit i auru červeného svetru z první loňské vlny pandemie a sázka na něj by byla velice riskantní.

Problém je ale ve dvou věcech. Zaprvé, když nynější ministr zahraničí hovoří o tom, že chce sestavit tým, který nebude tolik „sesouzněn“ s dnešním kabinetem, působí to legračně. Petříček se sice za dva a půl roku, co spolupracuje s Andrejem Babišem, snažil vytvářet dojem sympaťáka v sestavě zloduchů, ve skutečnosti byl ale v klíčových momentech vždy loajální a pod všemi průšvihy Babišova kabinetu zůstane nesmazatelně podepsaný.

A zadruhé, už během prvních kandidátských rozhovorů se potvrdilo, že ani Tomáš Petříček není charismatický lídr s jasnou vizí, který by uměl strhnout davy. Zcela se držel tradice posledních dvou předsedů, mlžil, uhýbal a vlastně nic konkrétního neřekl – kromě obvyklých frází o přerodu ČSSD v moderní levicovou stranu. Možná v něm skutečně dříme státník, zatím ale působí spíš jako další z řady „želé“ v čele socdem. 

Pokud se ministru zahraničí podaří Jana Hamáčka sesadit, převzít vedení sociální demokracie a dohodnout koalici s dalšími levicovými stranami, například se Zelenými, díky zrušení volebního zákona Ústavním soudem by takové seskupení mělo šanci proniknout do sněmovny. Rozhodně ale ne jako rovnocenný partner středopravicovým koalicím nebo hnutí ANO. Tomu, že by zmrtvýchvstalá sociální demokracie byla hybatelem politického dění, jak o tom mluví Tomáš Petříček, ale snad nemůže věřit ani on sám.