Oblíbeným tématem politiků je ochrana českých, lokálních potravin a jejich výrobců před údajným zhoubným tlakem nadnárodních korporací. To se často projevuje v nesmyslných návrzích, jako je třeba nedávný plán na stanovení povinného podílu českých potravin v obchodech.

Když však přijde na opravdovou obranu malých zemědělců a výrobců, nemá najednou nikdo příliš naspěch. Přesně to se stalo s transpozicí evropské směrnice o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci, kterou Evropa schválila před dvěma lety. Zatímco Brusel se tématem zabýval vůbec poprvé, Česko díky zákonu o významné tržní síle potíralo nekalé praktiky už deset let.

Přesto evropská norma zavádí některé přínosné novinky, díky kterým by mohli tuzemští malovýrobci lépe čelit nepřiměřenému nátlaku ze strany silnějších obchodních partnerů. A ty stačilo jen jednoduše zakomponovat do již existujícího zákona.

Jenže ministerstvo zemědělství se úkolu zhostilo opravdu nemotorně. Do návrhu novely vložilo ultrapřísné regulatorní zákazy, které v Bruselu po Česku nikdo nechtěl. A naopak ignorovalo opatření, jež evropská norma výslovně zavádí. To se logicky nelíbilo ministerstvu průmyslu či ÚOHS, kterých se zákon také dotýká. Následné debaty mezi zúčastněnými stranami se vlekly tak dlouho, až uplynula dvouletá lhůta a Evropská komise s Českem zahájila řízení pro porušení smluv. Je navíc značně nepravděpodobné, že by se novelu kvůli průtahům podařilo schválit do voleb.

Ministerstvo zemědělství tak připomíná zákazníka, který dotazován při spotřebitelském průzkumu tvrdí, že při výběru jídla je pro něj rozhodující výhradně český původ. Před regálem v Kauflandu však sáhne po nejlevnějším polském másle.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.