Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
V lednu čínští vědci oznámili, že se SARS-CoV-2 podobá z 96 procent jednomu netopýřímu koronaviru. Které zvíře bylo mezihostitelem, stále nevíme.
Už několik měsíců se vědci z celého světa pokoušejí přijít na to, od kterého zvířete „přeskočila“ na člověka čínská chřipka. Zatím bez výsledku. A jak píše prestižní vědecký časopis Nature, možná to tak zůstane. „Je docela dobře možné, že nic nenajdeme. Ve skutečnosti by šlo o výjimečné štěstí, pokud bychom na něco přišli,“ říká genetička Lucy van Dorpová z University College London (UCL).
Ve skutečnosti se naše znalosti od konce ledna – kdy vědci z Wuchanského institutu virologie přišli s tím, že se lidský SARS-CoV-2 podobá z 96 procent koronaviru RATG13, který byl v roce 2013 nalezen v jednom druhu asijského netopýra (Rhinolophus affinis) – nijak nerozšířily. Ona čtyři procenta rozdílu sice nevypadají nijak dramaticky, ovšem oba viry měly podle odhadů společného předka už někdy před 50 lety. Zdá se proto pravděpodobné, že musel existovat nějaký zvířecí mezihostitel.
Za prvního podezřelého označily hned dva čínské vědecké týmy zvláštního – mravencožravého a vzdáleně šelmám příbuzného – savce luskouna ostrovního, který je v Číně považován za lahůdku. Důvodem bylo, že ten segment luskouního koronaviru, který je zodpovědný za pronikání do zvířecích (či lidských) buněk, silně připomínal svůj protějšek u lidského SARS-CoV-2. Nakonec se ovšem ukázalo, že oba koronaviry – pokud se posuzují jako celek – jsou shodné jen ze zhruba 92 procent.
Hledání proto běží dál, a využívá se k němu hned několik metod. Ta nejsnáze představitelná velí pátrat po koronavirech žijících v různých divokých i domácích zvířatech, popřípadě v „bankách“ zvířecích tkání, které uchovávají některé laboratoře. „Řada laboratoří uchovává vzorky ve svých mrazácích,“ říká Aaron Irving ze singapurské Duke-NUS Medical School a doufá, že by tak mohl být nalezen předek lidského SARS-CoV-2. Kromě toho chce – spolu s čínskými vědci – pátrat po koronavirech, které by mohly žít v živých zvířatech, jako jsou třeba netopýři, tany či cibetky.
„Pachatel“ už ale možná zmizel. Ještě nedávno existovalo v méně rozvinutých oblastech Číny několik desítek tisíc zvířecích farem, ovšem vláda je po vypuknutí epidemie zakázala. Na nich se chovala nejrůznější zvířata – cibetky, psíci mývalovití, dikobrazi, pštrosi, nutrie, divoké husy atd. –, která byla v úzkém kontaktu s člověkem, tradičními domácími zvířaty, a navíc k nim mohli z divoké přírody volně létat netopýři. Zkrátka ideální „melting pot“ pro vznik nového lidského koronaviru.
Kromě toho běží pátrání na „mikroskopické“ úrovni. Viry totiž mají při kódování svých bílkovin často tendenci využívat stejné vzorce nukleotidů jako buňky jejich hostitelů. Virům to pomáhá s adaptací na jejich hostitele a výzkumníci na již zmíněné UCL mohou díky tomu hledat s pomocí umělé inteligence shody. Tento přístup má ovšem své „mouchy“. V praxi ho hned na začátku pandemie demonstrovali vědci z Peking University Health Science Center, když za možné zdroje SARS-CoV-2 označili dva druhy hadů. To se však vzápětí ukázalo jako naprostý nesmysl.
Jiný postup chtějí vyzkoušet na CAS Institute of Microbiology v Pekingu. Základem tamní metody je inaktivovaný netopýří virus RATG13, kterým mají být „očkována“ nejrůznější zvířata. Pokud by se u viru v průběhu času objevily podobné mutace jako u lidského SARS-CoV-2, mohlo by to naznačit, ve kterém zvířeti se vir adaptoval před svým přeskokem na člověka.
Naopak pokusy pokoušející se najít zvířata, která může SARS-CoV-2 nakazit, jsou už v plném běhu. Zatím se v laboratorních podmínkách prokázalo, že jde o kočky, kaloně (Rousettus aegyptiacus), fretky, makaky a křečky. V přírodě navíc vědci zaznamenali nakažené kočky, psy, tygry, lvy, a navíc norky na chovných farmách.
O něco podobného – byť na jiné úrovni – se pokouší další tým vědců z UCL, který se zaměřil na receptor ACE2, skrz nějž virus SARS-CoV-2 proniká do lidských (zvířecích) buněk. Pomocí matematického modelování už srovnal lidský receptor ACE2 s jeho protějšky u 215 různých obratlovců a dospěl k závěru, že k nákaze mohou být náchylná nejrůznější zvířata – například šimpanzi, gorily či ovce. Hledání zvířat, která se mohou nakazit SARS-CoV-2 nám ovšem přímého „pachatele“ do rukou nejspíš nevydá, maximálně nám může naznačit, kudy se v minulosti mohly ubírat případné cesty viru.
Kriminalistickým žargonem by se dosavadní pátrání dalo shrnout tak, že „vědci jsou na stopě“, ale v rukou zatím nemají nic konkrétního. Můžeme jen doufat, že se jim přirozený rezervoár viru SARS-CoV-2 (nebo jeho bezprostředního předka) podaří brzy objevit. Mohlo by to v budoucnu zabránit nové pandemii.
