Bílí příbuzní černých čápů od nepaměti hnízdili na střechách lidských stavení, na komínech nebo na telegrafních sloupech, často v početných koloniích, černí čápi jsou oproti nim plaší a lidem se vyhýbají. Jenomže zatímco po druhé světové válce u nás čápů bílých velmi ubylo, a kdo jich chce vidět na střechách domů desítky, musí buď do Polska k Mazurským jezerům, nebo do rakouského Rustu u Neziderského jezera, u skrytě žijících čápů černých je trend opačný. Před válkou to byla vyloženě ptačí rarita, letos jsem měl to štěstí pozorovat je několikrát, jednou na poli kousek od Dubče u Prahy.

Ovšem vidět je v přírodě takhle zblízka, za to vděčím „ptačí věži“ – ornitologické pozorovatelně u Bohdanečského rybníka nedaleko Lázní Bohdaneč na Pardubicku. Pro ptáky jsou magnetem už odedávna, tedy přinejmenším od 16. století, kdy zdejší soustavu rybníků založili Pernštejnové, ale zdejší národní přírodní rezervace, zahrnující Bohdanečský rybník a rybník Matka, byla vyhlášena v roce 2005 na ploše necelých 250 hektarů. Před pěti lety byly rybníky v rezervaci odbahněny a celkově upraveny, přičemž součástí projektu Agentury pro ochranu přírody a krajiny (AOPK ČR) byla i výstavba zmíněné pozorovatelny.

Díky tomu se nejen zlepšily podmínky pro hnízdění ptactva, třeba výstavbou hnízdních ostrůvků a obnovením pravidelné senoseče, ale díky rozhledně lze osazenstvo rybníků, přilehlých rákosin, mokřadů i luk podstatně lépe sledovat. Jak už jsem v našem letním seriálu věnovaném hezkým kouskům přírody na různých místech Česka zmínil, je amatérské pozorování ptáků u nás sice na vzestupu, ale na západ od naší hranice jde téměř o masovou záležitost a zároveň velký byznys, na který se váže celá související infrastruktura.

Bohdanečská pozorovatelna je jednou z prvních, které AOPK postupně na různých místech Česka buduje, místo je navíc skvěle dostupné a je na co se dívat – opeřenců jsou tu „mraky“. Zdejšími ptačími hvězdami jsou bahňáci, velmi vzácný chřástal kropenatý, hnízdí tady bukači (takto se jmenují kvůli svéráznému hlasovému projevu) i bukáčci malí, krásně zbarvení slavíci modráčci nebo sýkořice vousaté. K vidění bývají i dravci, od pochopů rákosních přes orlovce říčního až po mořského orla. Početní jsou kormoráni, divoké husy, racci chechtaví a několik druhů kachen, včetně atraktivně zbarvených zrzohlávek rudozobých. Volavek jsou tady spousty, nedávno tady zahnízdili i jeřábi popelaví – a s dávkou štěstí k vám může přiletět i čáp.

Ze seriálu Malé české ráje dále čtěte:

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.