Mezi Dubčí a Dolními Počernicemi je hned vedle vysoce zatížených dopravních tepen, na dohled od komínů městské spalovny a uprostřed „zahušťování prostoru“ bytovou výstavbou hned několik míst, která patří k tomu nejlepšímu, co lze na východním okraji Prahy z přírodovědeckého hlediska vidět. O rezervaci Pískovna s její „amazonskou atmosférou“ jsme už psali, ale Dolní Počernice se svým parkem a rybníkem, několika dobrými restauracemi a mikropivovarem vůbec stojí za návštěvu.

Na jedné straně se nad rybníkem klene most na Jižní spojce a na další hraničí s velmi frekventovaným železničním koridorem. Málokdo by to čekal, ale právě tady můžete z projíždějícího pendolina sledovat početnou hnízdní kolonii volavek. Dolní Počernice připravují na svých pozemcích i rozsáhlý areál, kde budou vysazeni zubři z pražské zoologické zahrady.

Do té doby, než se tak stane, nabízí ve správný čas asi nejsilnější zážitek vodní nádrž Slatina u Dubče, kde na konci léta chodí nocovat do rákosin hejna vlaštovek a špačků. Na tom by nebylo nic zas tak divného, kdyby se těch špačků neslétalo najednou třeba 150 tisíc nebo 200 tisíc a nevytvářeli naprosto fantastické a neustále se měnící obrazce, které dovedou opravdu zatemnit kus oblohy.

Další perlou v řetězci a opravdu chvályhodným počinem se stala rozsáhlá, několik let trvající obnova někdejšího Lítožnického rybníka mezi Dubčí a Běchovicemi. Ten byl před více než sto lety vypuštěn, na jeho místě vznikly tři menší, ale i ty pomalu zarůstaly. Říčanský potok byl naopak v duchu dobových preferencí, snažících se dostat vodu z krajiny, napřímen. Dnes se za cenu nemalých investic zase snažíme zadržet vodu v krajině, což se v tomto případě pražskému magistrátu evidentně podařilo.

Loni na podzim si mohla příroda začít přebírat „dílo“, vytvářené tak, aby poskytovalo různé biotopy, včetně mělčin a hnízdního ostrůvku pro ptáky. Vznikla tady čtvrtá největší vodní plocha v Praze, pod hrází byly obnoveny meandry potoka a podél něj soustava tůní. Od parku kolem dubečské tvrze s různými atrakcemi tak můžete jít či jet na kole podél vody a pozorovat, jak se každý měsíc prostředí kolem obnoveného rybníka proměňuje. Už na jaře to byl magnet pro obojživelníky, skokani několika druhů skřehotali jako o život a počítám, že na podzim bude oblíbenou zastávkou ptáků na tahu. Pár set metrů odtud sice vznikne další megastavba v podobě „Velkého okruhu“, ale odhlučňovací bariéry by měly bránit pokažení zážitku.

Už teď to stojí za celodenní výpravu, a co teprve až přibude zubří obora a park kolem Lítožnice pořádně zaroste…

Ze seriálu Malé české ráje dále čtěte:

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.