Živá lávka je součástí naučné stezky kolem prvního „soukromého“ ptačího parku Josefovské louky, který vznikl v roce 2006 na 80 hektarech luk mezi rameny Staré a Nové Metuje. Park chytře využívá přes sto let starého závlahového systému, který Česká společnost ornitologická (ČSO) postupně uvedla do plně funkčního stavu a může díky němu regulovat výšku vody na okolních loukách.

Cílem teď není zvýšit díky závlahám produkci zdejších luk jako v minulosti, ale vytvořit optimální prostředí pro ohrožené druhy ptáků, zejména bahňáků, kterým meliorace sebraly takřka veškeré životní prostředí. ČSO při výkupu pozemků spoléhala a spoléhá na dobrovolné dary, díky nimž mohla založit nejen Josefovské ptačí louky, ale i další „soukromé“ ptačí rezervace.

Průkopníkem ptačích parků na našem území, ale i v celé střední Evropě se stal ústecký podnikatel Heinrich Lumpe, který založil soukromou ptačí rezervaci v místech, kde je dnes ústecká zoologická zahrada, ještě před první světovou válkou.

Další inspirací byla pro ČSO nepochybně celosvětově proslulá rezervace pro vodní ptáky Wildfowl & Wetland Trust (WWT) v Slimbridgi, založená v roce 1946 sirem Peterem Scot tem. Od začátku byla otevřena laikům s cílem popularizace ochrany přírody, mokřadů a vodních ptáků zvlášť. WWT dnes spravuje v Británii deset rezervací, které každoročně přilákají milion návštěvníků – amatérská ornitologie je v anglosaských zemích, ale třeba i v Německu nebo Nizozemsku, nesmírně populární a jde mimochodem o jednu z nejrychleji rostoucích specializovaných oblastí cestovního ruchu.

Josefovské ptačí louky jsou také otevřené návštěvníkům. Host si může u hlavního vchodu vzít mapku celého areálu, případně hodit příspěvek do kasičky a pak už jen vnímat, jak se park proměňuje v místo, které ptáky vyloženě přitahuje, díky úpravám, jež pro ně vytvářejí ideální prostředí.

Zvlášť za jarního a podzimního tahu se to tady ptáky jenom hemží, ale i jindy je na co se koukat. Na loukách byla vyhloubena umělá jezírka, která mají rády čejky a vodouši rudonozí, druh bahňáků, kteří zde k velké radosti správců rezervace již opakovaně vyhnízdili. Louky pomáhá vypásat stádo exmoorských „divokých“ koní a nedávno přivezli z rezervace velkých kopytníků v Milovicích i zpětně šlechtěné pratury, kteří pro změnu okusují křoviny a jsou schopni spást i kopřivy. Býložraví kopytníci „zadarmo“ udržují a zároveň spoluvytvářejí biotopy pro ptáky, ale i pro další živočichy.

Tato symbióza je nejen přirozená, ale navíc nesmírně zvyšuje atraktivitu pro návštěvníky, včetně školních výprav, které ptačího parku hojně využívají.

Opravdu velmi krásné místo.

Ze seriálu Malé české ráje dále čtěte:

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.