Bezprostředně po volební porážce se rozjely spekulace o dalším Babišově osudu. Zůstane poslancem? Pokusí se v čele hnutí zvítězit v parlamentních volbách za dva roky? A zůstane vůbec v politice?

Tyto úvahy navíc Babiš přiživil sám, když podrážděně reagoval na oslovení „pane poslanče“ a řekl, že se jmenuje Babiš. Na svém Twitteru má navíc místo „poslanec ČR“, jak uvádí většina zákonodárců, v popisu jen „občan ČR“. 

A přiživuje je také tím, že na otázky ohledně své případné další politické kariéry neodpovídá. Tvrdí jen, že o tom rozhodne předsednictvo hnutí 8. února. To je ale jasný protimluv a nelogično. Žádné předsednictvo o ničem nerozhodne. Rozhodne o tom Babiš. Stejně jako sám rozhodl o tom, že se zúčastní prezidentských voleb. Tvrdit, že o tom rozhodlo hnutí ANO nebo že hnutí ANO vyslalo svého předsedu do souboje o Hrad, je prostě nesmysl.

Platí totiž, že ANO je Babiš a Babiš je ANO. Ostatně stejné to je v případě Okamurovy SPD, která měla dokonce několik let ve svém názvu jméno svého šéfa: Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura. 

Jak ANO, tak SPD jsou hnutí vůdcovského typu. Jeho výhodou je zdánlivá jednotnost. Protože co řekne nejvyšší z nejvyšších, tak to prostě je. A nemalá část voličů má takovou jednotu ráda, respektive nemá ráda u politiků rozhádanost, hašteření nebo vzájemné útoky. Tuto zdánlivou jednotu nyní narušili moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák a ostravský primátor Tomáš Macura – ač oba členové ANO, veřejně deklarovali, že volí Babišova protivníka generála Pavla.

Jenže strany a hnutí vůdcovského typu mají svůj zásadní limit, a tím je paradoxně právě hlavní tvář těchto politických uskupení, v případě ANO tedy Andrej Babiš. Protože bez ústřední postavy už jeho hnutí nebude tím hnutím, které měli jeho skalní voliči rádi. Alena Schillerová nebo Karel Havlíček prostě nejsou Andrej Babiš. 

Pro mnohé lidi by mohl být problém znovu volit ANO, pokud by v jeho čele nebyl jejich Andrej. Uvidíme, jak se nakonec Babiš rozhodne. A jak se s tím případně jeho „politické dítě“ vyrovná.