Jiní západní zájemci podle něj do aukce nepůjdou, protože vnímají věc jako vysoce citlivou.
Jiní západní zájemci podle něj do aukce nepůjdou, protože vnímají věc jako vysoce citlivou.
Dražší přístroje, sofistikovanější vyšetření a zvyšující se personální náklady. To vše povede k dalšímu tlaku na zdravotní systém, který už ale dnes mele z posledního. Podle respektovaného neurochirurga Davida Netuky je nutné, aby už politici konečně dospěli k zásadnímu řešení. „A to co nejdříve,“ zdůrazňuje lékař.
Dražší přístroje, sofistikovanější vyšetření a zvyšující se personální náklady. To vše povede k dalšímu tlaku na zdravotní systém, který už ale dnes mele z posledního. Podle respektovaného neurochirurga Davida Netuky je nutné, aby už politici konečně dospěli k zásadnímu řešení. „A to co nejdříve,“ zdůrazňuje lékař.
Moskva trestá Washington za ekonomické sankce tím, že zakázala vývoz ruského obohaceného paliva do Spojených států. Americké jaderné elektrárny ale mají dostatečné zásoby, takže se to zatím na ceně paliva neprojevilo.
Moskva trestá Washington za ekonomické sankce tím, že zakázala vývoz ruského obohaceného paliva do Spojených států. Americké jaderné elektrárny ale mají dostatečné zásoby, takže se to zatím na ceně paliva neprojevilo.
Dlouho nebylo jasné, jestli největší ptáky v dějinách – madagaskarské „aepyornise“ – vyhubili lidé, nebo sucho. Podle aktuálně zveřejněné studie jsme to byli my.
Ještě v historických dobách žilo na odlehlých ostrovech několik druhů obřích nelétavých ptáků. Na Novém Zélandu to byli ptáci moa, na Mauriciu poněkud menší blboun nejapný (dronte mauricijský) a na Madagaskaru ti největší ze všech – aepyornisové. Žádný z nich už dnes nežije a posledním zbytkem jejich zašlé slávy jsou novozélandští, jen jako slepice velcí kiviové.
V případě ptáků moa i blbounů je v podstatě jasné, že je vyhubili lidé (Maorové a Holanďané): víme poměrně přesně, kdy se na ostrovech objevili, a také to, že v průběhu zhruba dvou následujících století ptáci zmizeli ze světa. S aepyornisy je to složitější. Až dosud existovaly dvě teorie vysvětlující jejich vyhynutí. Podle první je – stejně jako jejich bratrance – zmasakrovali lidé, podle druhé byla na vině změna klimatu, respektive katastrofální období sucha, které na Madagaskaru vrcholilo zhruba před tisíci lety. Studie, která aktuálně vyšla v odborném časopise Science Advances, dokládá, že na vině byli spíš lidé. Sucho v tom sice nějakou roli hrát mohlo, kdyby ale na Madagaskar nepřipluly lodě s osadníky, obří ptáci by tam nejspíš vesele „dusali“ ještě dnes.
Madagaskarských aepyornisů bylo ve skutečnosti víc a paleontologové dodnes identifikovali tři rody a 11 druhů (počty je ovšem třeba brát s rezervou) těchto nelétavých ptáků. Minimálně dva z nich vážili víc než půl tuny – Aepyornis maximus a nejtěžší známý pták v historii země Vorombe titan, který dosahoval hmotnosti přes 700 kilogramů (samci pštrosa dvouprstého mohou mít zcela výjimečně 150 kilogramů). Do hrobu tyto giganty navíc doprovodili další zástupci madagaskarské megafauny – jako gorila velcí přerostlí lemuři, obří želvy a zakrslí (přesto jako pořádné prase vážící) hroši, a tak dnes na tomto ostrově nežije žádné lidmi nedovezené zvíře (tedy kromě krokodýla nilského), které by bylo těžší než deset kilogramů.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
