Budvar za loňský rok neodvede do státní kasy původně oznámených 300 milionů korun, což opět vyvolalo debatu, k čemu Česko národní pivovar vlastně má a zda by nebylo lépe, kdyby měl Budvar někdo jiný. Namístě je tak srovnání, jak se daří státním pivovarníkům jinde. S výjimkou nefunkčního Vyškova sice v Česku jiný státní pivovar není, za západní hranicí jsou však hned tři.

Kulturní dědictví

Dva bavorské pivovary mají k Budvaru blízko nejen proto, že jde formou o státní podniky, ale i v tom, že v rozpočtu svobodného státu Bavorsko za loňský rok je na příjmové stránce uvedena nula. To není vzhledem k poklesu spotřeby vlivem pandemie covidu-19 i nekonání Oktoberfestu překvapivé. Nebylo tomu tak vždy, v roce 2020 odvedl proslulý Hofbräu vedle standardních daní do bavorského eráru ještě tři miliony eur. To je mnohem méně, než obvykle platí Budvar, výstav českého pivovaru je však pětinásobný.

Vzhledem k tomu, že do podnikové pivnice Hofbräuhaus am Platzl chodil Hitler a nejspíš i Lenin a že jde o nejtradičnější z tradičních mnichovských hospod, lze Hofbräu považovat za bavorské kulturní dědictví s nevyčíslitelným přínosem pro image města.

Pivovar Weihenstephan je, co se týče produkce, o něco větší než Hofbräu, ale mnohem méně známý i výdělečný. Státní kase přispěl naposledy 200 tisíci eur. Weihenstephan se však s rokem založení 1040 považuje za nejstarší pivovar světa. Podnik má ovšem i na státní pivovar neobvyklé postavení. Na rozdíl od Hofbräu ho překvapivě nespravuje bavorské ministerstvo financí, nýbrž ministerstvo pro vědu. Oficiálně totiž spadá pod Technickou univerzitu v Mnichově, a jde tedy o pivovar školní.

Mimořádně populární

Bádensko-württemberský Rothaus je ze všech tří německých státních pivovarů nejen největší, ale prý i nejvýše položený. I na něj tvrdě dopadla pandemie. Na rozdíl od bavorských podniků jde však o akciovku stoprocentně ovládanou spolkovou zemí. V minulosti sloužil jako oblíbená trafika zasloužilých politiků, což se překvapivě bavorských pivovarů netýkalo.

I v Bádensku-Württembersku se stejně jako v Česku občas objeví nápad, zda by neměla spolková země pivovar prodat. Debaty však tamní politici obvykle rychle utnou. Argumentují většinou zájmem o zachování pracovních míst v horském regionu poblíž švýcarských hranic. Podle údajů zveřejněných bádensko-württemberskou vládou odvedl ovšem pivovar na dividendách i v krizovém roce 2020 slušných 10,8 milionu eur. Podle listu Handelsblatt jsou pak lahve s opravdu hodně retro etiketou mezi německými konzumenty navzdory vysoké ceně mimořádně populární a mají kultovní status. To samé v zásadě platí nejen pro Hofbräu a Weihenstephan, ale i pro Budvar.

Úkolem státu jistě není vařit pivo a z přísně ideologického hlediska by státní pivovary neměly existovat. V Německu i Česku však představují unikát, který dobře šlape. Obvyklými nešvary státních firem prakticky netrpí nebo jen v míře, která provoz neovlivňuje. A dokud se to nezmění, tak se je vyplatí zachovat, i když kvůli nelehké situaci na trhu občas do eráru nic nedodají.