Když se na podzim konaly v Německu volby do Spolkového sněmu, fotografové nemuseli čekat před volební místností, až dorazí končící kancléřka Angela Merkelová. Rozhodla se totiž pro korespondenční volbu.

Nikdo to příliš neřešil. Standardní záležitost. V Česku se ovšem z korespondenční volby, kterou chce prosadit vládní pětikoalice, stal takřka boj o samotnou podstatu demokracie. Pod kotlem teď ještě přitopil prezident Miloš Zeman, který uvedl, že je to projev neúcty ke svátku demokracie a že by se lidé měli z pohodlného křesla zvednout a do volební místnosti dojít.

To samé tvrdí opozice, která dokonce mluví o ohrožení svobodných, přímých a tajných voleb. V případě hnutí ANO a SPD jde ale především o to, že jim korespondenční volba nehraje do karet. Pokud by ji využili Češi pracující nebo studující v zahraničí, rozhodně by většinově nevolili současnou opozici. A naopak: když pětikoalice prosazuje korespondenční volbu, měla by férově přiznat, že je pro ni tato metoda výhodná.

Ale v první řadě jde přece o voliče. Současný způsob dvoudenních „papírových“ voleb je sto let za opicemi. Máme nakročeno do digitální éry, o čem se dříve psalo jen ve sci-fi románech, se dnes stává realitou. A my pořád chodíme s obálkou.

Komu to tak vyhovuje, proč ne, ale stát by měl volby udělat co nejpohodlnější a nejdostupnější pro co nejširší veřejnost včetně mladých lidí. Není tomu potřeba říkat korespondenční volba, ale moderní volba.

A že to lze zvládnout technicky, dokazuje třeba Německo nebo Rakousko.