Právě před rokem začínalo být pomalu a zatím nezřetelně jasné, že „čínská chřipka“ bude pěkná potvora. Nezabíjela sice tolik jako SARS a MERS, ale do prvních dnů loňského února stihla v Číně nakazit zhruba dvakrát tolik lidí, než předtím po celém světě zvládly infikovat tyto dvě starší velké koronavirové epidemie dohromady. V Evropě tehdy testy zachytily jen několik ojedinělých případů – ve Francii, v Německu, Británii, Španělsku, Finsku, Rusku… Ovšem i to bylo víc, než na co se kdy SARS s MERS zmohly.
Jestliže na začátku února to byl jen pocit, o měsíc později už bylo opravdu zle. Lidé se báli a tuhým karanténním opatřením se statisticky nikdo nezpěčoval. Vlády se tehdy ujala v podstatě čistá matematika (byť Babišův kabinet do ní musel zasvětit onen slavný „tajemný muž s excelovou tabulkou“), tedy alespoň v tom smyslu, že se držela nějaká opatření, číslo „R“ na ně nějakým způsobem reagovalo, virus mizel a jednou v budoucnu mělo přijít očkování.
Trpělivost velké části obyvatelstva a s ní ochota dodržovat nějaká opatření ovšem během roku zmizely v nenávratnu a vláda k tomu svou chaotičností, stupiditou (sotvakdo v tomto ohledu překoná Babišovu výzvu poslancům, aby schválili zahrádkářský zákon a neřešili covid-19) a amorálností (hospodské extempore „vyšehradského jezdce“ Prymuly) zásadně přispěla.
No a když velká část lidí opatření nedodržuje a zároveň neexistují spolehlivá data, kolik jich je a jak moc na ně kašlou, nejde do budoucna exaktně odhadovat vlastně vůbec nic. Období racionální logiky skončilo a pro popis budoucnosti jsou teď důležitější daleko měkčí disciplíny – psychologie a sociologie. Jinak řečeno, pokud se chce dnes někdo pokusit odhadnout, jak si u nás bude epidemie stát dejme tomu za měsíc, měl by se zaměřit spíš na skutečné chování lidí než na chování viru.
K podobné ztrátě iluzí došlo s různou intenzitou po celé Evropě. V Nizozemsku policie nedávno (s pořádnou dávkou brutality) rozháněla násilné protesty, v Německu otevřeli první detenční zařízení pro popírače karantény. Na jednu stranu se to dá pochopit, spousta lidí přišla o živobytí, iluze i duševní klid, na druhou stranu je to k zlosti. Na konci minulého roku začala největší očkovací kampaň v dějinách, jde to sice ztuha, nevíme, kolik lidí očkování odmítne ani co s vakcínami provedou nové mutace viru, pořád to ale je hmatatelný příslib, že ta mizerie skončí.
Každopádně je jasné, že starý, matematický přístup, který lze zhustit do souvětí „buďte trpěliví, dodržujte opatření a vakcíny vás zachrání“ se přežil. Zoufalým a bouřícím se lidem je toho třeba nabídnout o hodně více. Potýkat se s tím budou všechny evropské vlády, ovšem ta česká je objektivně jedna z nejslabších. Spousta lidí na to bohužel doplatí životem.
