O tom, že ekonomické dopady války na Ukrajině budou v Evropě, a zejména v Česku masivní, nikdo moc nepochybuje. Jak to bude doopravdy bolet, se však můžeme stále jen domýšlet. Kaž­dopádně explozivní ceny u benzinek i podražující maso a další potraviny jsou jen ochutnávkou. To podstatné se odehraje kolem dodávek zemního plynu, kde v posledních dnech masivně rostla nervozita, když se hra mezi Evropou a Ruskem dostala do opravdu horké fáze.

Rubl a líc

Nejprve jsme byli svědky ukazování evropských svalů, kdy kdekdo vykřikoval, že zastavíme nákup a Putin zkrachuje. Pak Německo připustilo, že tím, kdo by zkrachoval, by nemusel být jen Putin. Rusové mlčeli a vykládali, že dodrží všechny smlouvy a se zastavením dodávek nepočítají.

Pak přišlo Putinovo ultimátum, že nepřátelští odběratelé musejí za plyn platit v rublech a ti ostatní mohou třeba v bitcoinech. Dostalo se mu odmítnutí s tím, že měna zúčtování je daná platnými smlouvami a na změnu evropské země přistoupit nehodlají.

Zadarmo plyn nedostanete, kontroval kremelský mluvčí Peskov, a zatímco si obchodníci s plynem drbali hlavy, zavolal Putin minulou středu německému kancléři Scholzovi, že je to myšleno vlastně tak, že při platbě eury přes Gazprombank banka prohodí eura na rubly a vlastně se nic neděje.

Asi nepřekvapí, že Scholz návrhu moc neporozuměl a vyžádal si písemný popis transakce. Ale vypadalo to jako ústup od plynové války, načež ve čtvrtek ruský Kommersant přinesl zprávu, že Gazprom zvažuje ukončení dodávek do Evropy. Odpoledne Putin prohlásil, že platit se bude v rublech a jinak plyn nebude, což obratem společně odmítly Německo s Francií. V den naší uzávěrky to vypadalo, že kohout bude uzavřen.

Hra s rublem má z ekonomického hlediska jen omezený smysl, kdy přenáší kurzové riziko z ruského dodavatele na evropské odběratele. A samozřejmě znejisťuje trh a udržuje ceny na extrémních úrovních.

Tragicky nepřipraveni

Rusko samozřejmě potřebuje miliardy eur, jež dostane za export zhruba čtvrtiny plynu, který ročně vytěží, do Evropy, k obsluze svého státního dluhu. Velká část Evropy je ale naproti tomu závislá na dodávkách z Ruska a jejich zastavení znamená přechod na přídělový systém, kdy budou sice šetřeny domácnosti, ale začnou odstávky podniků, které se bez plynu neobejdou.

Od skláren po válcovny a producenty hnojiv. Jejich produkce bude chybět v navazujících odvětvích a dojde k masivnímu propadu ekonomiky, nejspíše minimálně srovnatelnému s dopady covidu. A to netušíme, jak dlouhý by výpadek plynu mohl být, protože náhrada bude trvat jistě mnohem déle než rok.

Navíc se s plynem mohou svézt další komodity. V ekonomické válce s Ruskem máme sice převahu a dopady na ruské občany i v případě její plynové eskalace budou horší, to však neznamená, že nebudeme mít oběti. Musíme počítat i s tím, že lidé budou chudnout a stát přitom bude vydávat stamiliardy státní pomoci na udržení ekonomiky v chodu. Proto je teď třeba být s nějakými velkými daňovými úlevami a dotováním cen podražujícího zboží opatrný.

Nezbývá než si připomenout, kolik řečí jsme namluvili kolem energetické bezpečnosti a nakonec jsme, na rozdíl třeba od Polska, tragicky nepřipraveni. Třeba plyn poteče dál, ale přesto bychom si to měli pamatovat.