Ministr financí Zbyněk Stanjura a ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček představili dlouho utajené plány, jak v rámci konsolidace financí v návrhu rozpočtu na rok 2025 „výrazně“ ušetří. Terčem návrhů jsou opět solární elektrárny. V minulosti přitom byli podnikatelé v solárním sektoru dodatečně zdaněni nebo přišli o slíbenou podporu hned desetkrát, což je naprosto bezprecedentní situace, která by v jakémkoliv jiném podnikatelském sektoru byla zcela nemyslitelná.

Problémy, které se pojí s možným krácením podpory pro fotovoltaiky, jsou mnohem hlubšího charakteru, než se na první pohled zdá. Ve hře totiž není jen ušetření dvou desítek miliard korun, ale – bez jakékoliv přehánění – stabilita celého sektoru energetiky.  

Redukovat provozní podporu, kterou garantuje zákon, totiž není snadné a vyžaduje si retroaktivní úpravu stávající legislativy, tedy změnu pravidel hry během zápasu. Ministr financí tvrdí, že nezavádí nic nového a pouze aplikuje již stávající pravidla. Když odhlédneme od toho, že sám kabinet Petra Fialy v dubnu 2022 odsouhlasil, že současná podpora pro obnovitelné zdroje je adekvátní a schválil maximální hranici výdělků fotovoltaik na 8,4 %, je tento návrh kvůli své retroaktivitě v rozporu s ústavním právem i evropskou legislativou. 

Paradoxní je, že návrhy, které vážně ovlivňují budoucnost české energetiky, připravoval stát tajně, dokonce i před svými poslanci, a bez potřebného odborného vhledu do problematiky. Nevypracovali je totiž experti na energetiku z ministerstva průmyslu a obchodu, ale ministerstvo financí. Zřejmě právě proto jsou navrhovaná opatření plná chyb, odporují notifikačním rozhodnutím Evropské komise, protiřečí si nebo požadují, aby podnikatelé již v současné chvíli věděli, kolik bude v dalších letech stát elektřina. Politické body jsou zjevně důležitější než kvalitní legislativa, kterou si vláda není vůbec jistá a vzniká zcela chaoticky.

Navrhované změny budou mít stěžejní dopad na výstavbu nových solárních zdrojů, jelikož zásadně mění nastolená pravidla. Ministr Stanjura sice tvrdí, že se pravidly hry pro solární sektor nijak nemění. To je ovšem lež, jak dokládá jeden z návrhů, který jako jediný připravovalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeho ambicí je zavést zcela nové pravidlo – v dobách záporných cen energie nebude mít výrobce nárok na podporu. 

Výsledkem bude de facto snížení obratu firem o desítky procent, který bude v dalších letech, kdy budou přibývat dny se zápornými cenami, růst. V Evropské unii bychom byli unikátem, neboť pro staré obnovitelné zdroje takové nařízení nikde zavedené není. 

Na první pohled může návrh dávat smysl, ostatně u nově postavených elektráren jsou podobná nařízení v Evropě častá. Jenže u nových projektů se investor může přizpůsobit a počítá s tím od začátku plánování, které tomu může rovnou přizpůsobit – zvolí vhodnější konstrukci, jiný typ panelů, nechá si vybudovat také bateriové úložiště či dokonce zvolí pozemek orientovaný na západ či východ. Majitelé více jak 15 let starých fotovoltaik nemohou tyto změny udělat vůbec a již rozhodně ne v době, kterou jim k tomu pozměňovací návrh dává.

Co bude v případě schválení návrhů následovat? Podnikatelé (ti, kteří nezkrachují) ztratí důvěru ve stabilitu prostředí a kvalitu legislativy, která jejich sektor ovládá. Nehledě na to, že až 2 GW stávajících fotovoltaik, tedy více jak polovina celkového instalovaného výkonu FVE v Česku, by se v případě výpadku slíbených peněz dostaly do fatálních provozních potíží. Stejní podnikatelé mají navíc plány vybudovat dalších až 3,6 GW nových solárních zdrojů, od kterých by v případě dalšího porušení slíbených pravidel s největší pravděpodobností upustili. Kvůli častým zásahům ze strany státu ještě stále nemají splacené úvěry.

V rozporu s evropskými směrnicemi je také další plán na zavedení individuálních kontrol, zda je ziskovost tisíce solárních elektráren přiměřená. Takové kontroly jsou dle notifikační zprávy Evropské komise explicitně zakázané, i když třeba ministr Marian Jurečka ve sněmovně tvrdí opak.  

To poslední, co si Česko může ve své současné pozici dovolit, jsou spory s Evropskou komisí. Podpora fotovoltaik i dalších obnovitelných zdrojů totiž souvisí s notifikací státní podpory pro stavbu nových jaderných bloků, které chceme v Česku stavět. Základní podmínkou je, aby součástí energetického mixu byly obnovitelné zdroje, které budou nové jaderné nebo plynové elektrárny doplňovat, nikoliv zcela nahrazovat. Jakékoliv snížení provozní podpory, které představuje ekonomickou likvidaci stávajících fotovoltaik a zastavení nových projektů, proto nevratně zhorší naši vyjednávací pozici při notifikaci klíčové státní podpory jaderných a plynových zdrojů u Evropské komise.

Snad všichni si dobře uvědomujeme, jak zásadně by takový krok ohrozil strategické cíle Česka a jeho energetickou bezpečnost. 

Z předložených návrhů tak poměrně jednoznačně vyplývá, že vládou představený plán nebyl připraven odborníky na energetiku. Obsahuje totiž iracionální návrhy. Celému obnovitelnému sektoru, do něhož ministr Stanjura tímto hodil bombu, se vysílá signál, že musí fungovat v naprosto nestabilním prostředí, ve kterém se investorům ani nevyplatí podnikat.

Nedivme se proto, až budeme v případě budoucí energetické krize bědovat nad tím, proč na ni opět nejsme připraveni a musíme se vypořádat s drahými energiemi.  

Autor je výkonný ředitel Solární asociace