Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Na nic než platy a důchody v rozpočtu už prakticky není prostor, všímá si ekonom Kryštof Míšek. Vadí mu nulová snaha redukovat počet státních zaměstnanců i výrazný růst odvodů živnostníků.
Se začátkem září se do popředí mediálního zájmu dostal návrh státního rozpočtu pro volební rok 2025. Ten počítá s dalším výrazným schodkem ve výši 230 miliard. Koaliční vláda pod vedením Petra Fialy ho hodnotí jako „prorůstový“, opozice ho označuje ironicky za „zlatý hřeb“ ODS. Kde je vlastně pravda? Jaká jsou silná a slabá místa letošního návrhu rozpočtu?
Že je státní rozpočet bolestí české ekonomiky, se ví již delší dobu. Prakticky od pandemie covidu-19 neuplyne den, aby se nekomentovala trvající vysoká nerovnováha mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů. Souhrnný deficit Fialovy vlády tak bude za léta 2022 až 2025 nominálně dosahovat přibližně 1 132 miliardy korun.
V tomto směru vytvoří Fiala se svými ministry ještě o více než 320 miliard vyšší deficity než vláda Andreje Babiše. V rámci tohoto srovnání si nelze nevzpomenout na kabinet Bohuslava Sobotky s „účtem“ pouze 85 miliard korun. Kde jsou ty časy.
Prostor pro nápravu jednoznačně stále je, klíčový slib zahrnutý v programovém prohlášení vlády Petra Fialy byl splněn tak napůl. Schodek rozpočtu se sice vrátil v poměru k HDP na tři procenta, jak nám to kážou maastrichtská kritéria, ale to je žalostně málo. S tímto stavem rostou i náklady na obsluhu dluhu, které letos dosáhnou rekordních 95 miliard.
V minulém roce to bylo pouze 68 miliard korun. Na úrovni HDP se tak přibližujeme 1,5procentu prostředků, které směřují jen na úroky ze zadlužení a budou chybět jinde v hospodářství. Hrozivé strukturální saldo rozpočtu se tak za této vlády vyřešit nepodařilo a nepodaří.
Z pohledu rozpočtu vidím především hlavní tři priority: školství, obranu a dopravu. V těchto oblastech směřují prostředky mimo rámec tzv. mandatorních a kvazimandatorních výdajů nejvíce. Ty nyní tvoří již více než 93 procent rozpočtu, všimněte si tedy, že na nic než na platy a důchody v rozpočtu prakticky není prostor.
V situaci války na Ukrajině je dodržení dvouprocentního závazku na obranu naprostým základem, zde není prostor příliš polemizovat. Stejné to je i s výdaji na školství, kde stále doháníme jiné vyspělé země. O deficitu v oblasti dopravní infrastruktury ani nemluvě.
Největší bolestí rozpočtu z mého pohledu tak zůstává naprosto nulová snaha redukovat počet státních zaměstnanců, kteří za vládnutí Petra Fialy narostli o dalších 20 tisíc, či nedostatečné škrty v oblasti investičních dotací. Dále výrazný růst odvodů (fakticky daní) živnostníků.
Kdo jiný než „středopravicová“ vláda by přece ve společnosti měla usilovat o osobní odpovědnost, podnikavost, chuť riskovat a zároveň učit nespoléhat se ve všem na státní paternalismus?
Autor je hlavní ekonom Argos Capital
