Poslední diskuse ve vládní koalici o podobě úsporných opatření nesvědčí o tom, že bychom byli na nějaké dobré cestě k řešení vážné rozpočtové krize, v níž je Česko už docela dost dlouho. Zatím vrcholným číslem je prohlášení Starostů, že mají svůj vlastní plán, jak snížit deficit ne o sedmdesát, ale o 150 miliard, ale prý že se z rozpočtové krize „neproškrtáme“.

Zřejmě tak hodlají navazovat na Miloše Zemana, který cosi podobného kdysi opakoval zcela vytrvale a z každé krize se chtěl „proinvestovat“. Jen na ty investice jaksi většinou nebylo, a když na ně bylo, přínos onoho investování byl v lepším případě nulový.

Premiér Fiala už nějaký čas pracuje v ilegalitě, takže jsme se nedozvěděli, jestli se zdvořile zeptal kolegy Rakušana, zda to znamená, že jejich partaj chce ve vládě vyměnit křeslo na vnitru za finance. A jestli ne, tak proč nedrží ústa a krok, když odpovědnost za fiskál má zrovna ODS a na principech, co a jak je možné a co ne, se snad shodli nedávno nad vládním prohlášením.

Takže diskutovat o progresivní dani z příjmu pro fyzické osoby i podniky je zcela irelevantní a škrtat se prostě bude. Své nápady si mají schovat na dobu, až budou vládnout se sociální demokracií s podobně třídním viděním světa.

Teta na hlídání

Exceluje i ministr práce Jurečka, který minulý týden chtěl v koalici schvalovat podobu nového systému valorizací penzí, ale evidentně neměl vůbec nic předjednáno, protože schůzka skončila bez publikovatelného výsledku. Místo intenzivního koaličního předjednávání společné pozice Jurečka diskutuje s okamurovci, kteří budou pochopitelně rádi účastni různých komisí, aby vše odmítli a pak k jejich výsledku práce svolávali protivládní demonstrace. Alespoň přestal slibovat další zvýšení rodičovské.

To takový pirát Bartoš hbitě zpochybnil existenci jakékoli dohody o zvýšení daně z nemovitostí a jeho kolegyně Richterová přišla s projektem na dotování tet na hlídání desetitisícovými dotacemi ze státní kasy.

Také krásný projekt, jak odpradávna používanou sousedskou výpomoc za nějakou smluvní odměnu do vesty postátnit, zavést úřední přezkušování, kontroly, zdanění a vše dotovat miliardami na dluh.

Problém? Výdaje na provoz

Na rozdíl od různých nápadů na zvyšování různých daní o škrtání výdajů zatím neslyšíme skoro nic. S výjimkou krácení valorizací důchodů, které směřuje k Ústavnímu soudu. Přitom jen letos rostou výdaje státního rozpočtu bez započtení evropských projektů o 22,6 procenta, tedy zhruba dvojnásobně oproti očekávané letošní průměrné inflaci, zatímco příjmy o 26 procent.

Je zcela zřejmé každému, kdo se podívá na hospodaření státu v posledních několika letech, nejspíš s výjimkou Starostů, že problém je ve výdajích státu na svůj provoz, mzdy svých zaměstnanců a různé transfery podnikům, ale i dalším entitám. Mimochodem, zrovna těm místním rozpočtům teče letos o třetinu více než v roce 2019 a ta třetina činí úctyhodných 63 miliard korun. Těžko se pak Starostům divit, že se bojí škrtání.

Ale bez toho nemá existence této vlády žádný hlubší smysl. K tomu nárazu do zdi nás může přivést klidně i Okamura s Babišem. A budeme to mít alespoň rychleji za sebou a nebudeme muset sledovat představení, jak pětikoalice peče dort po vzoru pejska a kočičky.