Skoro tři roky čínské úřady tvrdě prosazovaly politiku nulové tolerance šíření covidu-19, aby pak pod vedením „předsedy všeho“ Si Ťin-pchinga otočily kurz o 180 stupňů. Těžko si představit nákladnější politické veletoče než sekvenci „tutlání a zametání pod koberec“, aby se virus mohl rozšířit, přes „pozavírat a izolovat všechno a každého“ až po ukončení aktivit, aniž by zranitelné části populace byly proočkovány. 

Ještě 10. listopadu Si, který se kromě všech dalších funkcí najmenoval do pozice „vrchního velitele lidové války proti covidu“, vyzýval své oficíry i pěšáky k neúnavnému boji, aby 7. prosince vrchní epidemiolog přirovnal variantu viru omikron k chřipce se smrtností 0,1 procenta.

Lidová válka přestala z hodiny na hodinu, když 13. prosince úřady vypnuly sledovací aplikaci, a najednou bylo v pořádku, aby lidé s mírnými příznaky nejen že nemuseli do izolace, ale naopak byli vyzýváni k chození do práce a k přesčasům, aby se stihly plnit zakázky před hlavními čínskými svátky nového lunárního roku.

Propaganda běží naplno a obrat označuje za prozíravý zcela správný tah, ovšem není divu, že mnozí jsou zmateni a náhlému obratu nerozumějí. V epidemiologicky „naivní“ – protože nepromořené – populaci, kde se vakcíny místní provenience neukázaly nijak zvlášť účinné, znamená rychlé šíření infekce ohromnou zátěž pro zdravotnický systém. V něm chybějí jak kapacity, pokud jde o intenzivní lůžka, tak moderní antivirotika.

Takto rychle přejít od přeorganizovaného vojensky řízeného systému tvrdých uzávěr k naprostému rozvolnění a improvizačnímu chaosu během pár dní, to se hned tak někomu nepovede. Jak to napsaly New York Times, od „nulové tolerance“ přešla Čína k „nulové strategii“.

Jasně že tomu předcházely protesty proti lockdownům, protože nakonec i nesmírně poslušnému čínskému obyvatelstvu došla trpělivost. „Slyšeti hrom není známkou jemného sluchu,“ řekl starý čínský mudrc a vojevůdce Sun-c’. Moudrý muž.