Jedním z nejvytrvalejších sporů, které předcházely dojednání obchodní dohody mezi Evropskou unií a Velkou Británií, bylo handrkování o práva rybolovu v britských vodách. Na to, jak směšně malý význam hraje tahle branže v ekonomice dotčených zemí, je politický význam asi tak tisícinásobný. V čase voleb se z toho dá „našlehat“ téma obrany národních zájmů, jak to umí u nás Tomio Okamura z neexistujících migrantů.

To pak pošlete na odhánění rybářů vojenská plavidla, a protistrana vyhrožuje zastavením dodávek elektřiny z Francie, což by bylo také „unfriendly“. Obě strany se na sociálních sítích zahrnují stereotypy, přičemž některé z nich jsou dost ošklivé.

O co vlastně jde ve sporu o právo rybolovu ve vodách kolem ostrova Jersey, se můžete dočíst zde. Technicky vzato o kombinaci drobného byrokratického naschválu a liknavosti. Francouzští rybáři, tradičně lovící ve zdejších vodách (do Francie je to něco málo přes 20 kilometrů), měli vyplnit ve svých žádostech o povolení objemy předchozích úlovků mezi únorem 2017 a lednem 2020, a část z nich (17 z 41) to zřejmě „odflinkla“. Autonomní vláda na Jersey (má status „Crown Dependency“) zase učinila dvě „drobná opatření“ – jedno se týkalo zákazu lovu na rybích trdlištích – a zapomněla je Francouzům oznámit.

Miroslav Zámečník

Většina úlovku ze zdejšího moře tak jako tak končila ve Francii, a i bez vypnutí elektriky neplatí, že má „malého pindíka“. Sdílení lovišť bylo tradičně předmětem historických sporů, které vyústily v ujednání ze zálivu Granville. Jersey Evening Post popisuje situaci docela plasticky i z hlediska rybářů z kontinentu.

Díky tomu, že v Británii už je po místních volbách, se situace jistě brzy uklidní, a tak má smysl lehká přírodovědecká a kulinární odbočka, co vlastně na Jersey mají.

Díky jedné větvi Golfského proudu je tam mimořádně mírné zimní klima (vysoká „lednová izoterma“), téměř nikdy tam nemrzne a na zahradě chráněné před větrem můžete pěstovat subtropické rostliny, které vám třeba u Madridu nebo ve vnitrozemí jižní Francie nevydrží. Před tím, než jejich pozice totálně převálcovaly holandské skleníky, vytápěné plynem, a španělské fóliovníky, vytápěné andaluským sluncem, byla v Anglii známá zdejší rajčata; rané brambory si udržely i díky dobrému marketingu pozici dodnes. Proslulé je mléko s vysokým obsahem tuku zdejších malých plavých kraviček stejnojmenného plemene, občas chovaného i v Česku. 

Z darů moře jsou známí hlavně krabi, humři, langustiny, ústřice a také ušně, na Dálném východě astronomicky drahé. Jak ušeň chutná, se dočtete tady. Oni tu Francii fakt potřebují.