Důchodci vždycky byli a dál budou naší prioritou, nechal se nedávno v jednom ze svých pravidelných nedělních videí „Čau lidi“ slyšet premiér Andrej Babiš. Jako důkaz uvedl, že i v příštím roce se penzisté dočkají vyššího přidání, než na jaké by měli nárok podle valorizačního vzorce. K zákonnému růstu penzí jim chce kabinet přihodit v průměru tři stovky.

Za slibem přidání je těžké najít jinou motivaci než podzimní volby. Jak ukázaly mezinárodní studie, penzisté patřili mezi skupiny nejméně zasažené pandemií čínské chřipky. Současná vládní štědrost je tak racionálními argumenty neobhajitelná.

Vláda si sice připíše na konto primát v tom, o kolik za jejího působení starobní důchody vzrostly, zároveň ale nesplnila jeden z hlavních cílů, které si stanovila v programovém prohlášení. Penzijní reforma se nekoná. Způsob, jak udržet důchody alespoň na dnešní úrovni a zároveň nepotopit státní rozpočet, bude muset najít příští kabinet.

Reforma? Ne, raději přidání

Babišova vláda k penzím přistupovala pod líbivým heslem „Napravujeme křivdy minulosti“. Nadvalorizační růst důchodů vysvětlovala jak ministryně financí Alena Schillerová, tak její kolegyně z resortu práce Jana Maláčová pomalým přidáváním z minulých let. „Důchodci si víc peněz zaslouží,“ dokázaly se obě političky výjimečně shodnout.

V lednu 2019 se tak průměrný starobní důchod zvýšil podle zákona o 600 korun a k tomu ještě o 300 korun jako bonus. Loni v lednu valorizační vzorec kázal přidat v průměru 750 korun a vláda přihodila 150 korun navíc. Kromě toho minulý rok vláda na účty penzistů poslala také jednorázovou dávku - takzvané rouškovné přilepšilo každému penzistovi o dalších pět tisíc korun.

Jestliže v minulých letech se štědrost dala pochopit a také obhájit silně rostoucí ekonomikou i mzdami, letos je situace diametrálně odlišná. Vládu od přidávání důchodcům neodradila ani hospodářská recese a prudký propad příjmů státní kasy. Ve skutečnosti na zvyšování penzí nad rámec zákonné valorizace v příštím roce nemáme a uskuteční se fakticky na dluh.

Vláda tak nejenže neprosadila reformu, která by zajistila udržitelnost systému, ale naopak svou štědrostí pořádně zkomplikovala život i svým nástupcům. Pro lepší představu: na důchodech by se mělo v příštím roce ze státního rozpočtu vyplatit přes 565 miliard korun. Ještě na začátku funkčního období kabinetu v roce 2017 to bylo „jen“ asi 400 miliard.

Například Národní rozpočtová rada spočítala, že prolamováním zákonné valorizace dramaticky vzrostly výdaje penzijního systému - příští rok tak bude muset nová vláda najít o sto miliard víc, než by potřebovala, kdyby důchody rostly pouze podle valorizačního vzorce.

Poslední věřící

Naopak vládní reformní kroky byly v podstatě zanedbatelné. Ministryně Jana Maláčová sice po nástupu do funkce sestavila takzvanou Komisi pro spravedlivé důchody, podle jejích představ ale spočívala spravedlnost především ve zvyšování penzí pro vybrané skupiny důchodců - ber kde ber. Ve skutečnosti by tak po „reformě“ státní rozpočet penze stály ještě víc než nyní. Jana Maláčová se nicméně takovým detailem odmítala zabývat; ostatně proslavila se dnes už legendárním výrokem, že řeči o tom, kde na její nápady vezmeme peníze, jsou „hloupé a plytké“.

Propočty důchodové komise vcelku pochopitelně nepotěšily ani ministryni financí Alenu Schillerovou. Ta hned po zveřejnění detailů namítala, že reformě chybí její skutečná podstata, a sice určení, z čeho se budou vyšší náklady na penze platit. Proto se nespokojená správkyně eráru obrátila s žádostí o pomoc na analytiky OECD. A navrženou reformu své kolegyně z vlády shodila ze stolu.

Dnes není pochyb o tom, že změny penzí v podobě navržené komisí Jany Maláčové do voleb neprojdou. Přestože ministryně tvrdí, že by to stihnout šlo, svým slovům nejspíš už nevěří ani ona sama a hraje pouze předvolební hry. Důvod je jasný: nenašla v Poslanecké sněmovně jediného spojence - proti je vláda i opozice. Nedá se proto čekat, že by její návrh opustil ministerský šuplík ani po volbách.

Větší riziko, vyšší výnos

Jediným krokem současné vlády směrem k posílení penzijního systému je paradoxně poněkud opomíjená legislativa, kterou nyní projednávají poslanci. Jde o zavedení takzvaného účtu dlouhodobých investic, který by měl v budoucnu sloužit jako alternativa k dnešnímu doplňkovému penzijnímu spoření.

Novinka se k poslancům dostala jako součást balíku změn zákonů souvisejících s rozvojem kapitálového trhu. Nový účet by podle předlohy měl poskytovat stejné daňové zvýhodnění, jako má dnes životní pojištění nebo právě zmiňované populární „penzijko“. Podmínkou pro možnost daňového odpočtu má být spoření minimálně po dobu pěti let a výběr peněz nejdříve po dosažení 65 let věku.

Zásadní rozdíl oproti dnešnímu třetímu pilíři spočívá v pravidlech pro finanční instituce, které budou investiční účty poskytovat. Zatímco dnešní připojištění je do značné míry konzervativní (a přináší tedy relativně malé zhodnocení úspor), novinka by umožňovala bankám investovat vložené peníze také riskantněji (a výnosněji) - tedy třeba do akcií a rizikovějších podílových fondů.

Mlžící opozice

Systémové změny penzí letos budou podle všeho jedním ze zásadních témat, o nichž bude řeč v předvolebních televizních debatách. Ve hře jsou přitom v zásadě dvě možné cesty, kudy se bude případná penzijní reforma ubírat.

V případě, že většinu ve volbách získá opozice, budou změny vycházet z návrhů Spolu a pirátsko-starostovské koalice. Pokud by se naopak podařilo obhájit premiérské křeslo hnutí ANO, nejpravděpodobnější je reforma kopírující do určité míry návrhy, které ministerstvu financí zaslala OECD.

Pohled do volebních programů i vyjádření předních politiků opozice nicméně bohužel ukazují, že je to citlivé téma a pro potenciálně nepopulární zásahy do důchodů alespoň prozatím nemají příliš konkrétní návrhy. Ani jedna z opozičních koalic nemá do detailu spočítané změny důchodového systému a v programu spíš kloužou po povrchu.

V případě koalice Spolu se téma důchodů řeší na jedné straně programu. Základem důchodového systému po reformě mají být podle politiků ODS, TOP 09 a KDU-ČSL zaručené důchody navázané na vývoj průměrné mzdy. Druhá složka pak bude zásluhová, odvíjející se od předdůchodových příjmů každého pojištěnce.

Jan Němec

Kromě toho středopravicové strany navrhují zavést dobrovolný společný vyměřovací základ pro penze u manželů. To by mělo vést k lepšímu vybalancování penzí obou pohlaví. V dnešním systému totiž především ženy prodělávají na tom, že tráví čas doma výchovou dětí. Pomoci by jim měl také bonus za každé vychované dítě. Druhým prorodinným opatřením má být možnost platit jeden procentní bod z důchodového pojištění přímo rodičům či prarodičům namísto do státního rozpočtu.

Problém je v tom, že návrhy Spolu dnešní důchodový systém různými úlevami spíš dále oslabují. Co se příjmů týče, obsahuje program pouze zmiňované zavedení účtů dlouhodobých investic, které ovšem zřejmě schválí Poslanecká sněmovna ještě v předvolebním složení. Posílit příjmovou stranu by mělo i motivování lidí, aby pracovali i v důchodovém věku. Už teď je nicméně zřejmé, že reforma navrhovaná koalicí Spolu by neudržitelnost důchodového systému nevyřešila.

Piráti se Starosty a nezávislými naopak přiznávají, že jen sociální pojištění k pokrytí bobtnajících penzijních výdajů stačit nebude. Důchodový systém by se tak podle středolevicové koalice měl posílit o příjmy z jiných daní. Zatímco ODS to odmítá, v případě Pirátů a STAN padlo návrhů několik: ve hře by měla být především digitální daň, spotřební daň z konopí, ekologické odvody nebo vyšší zdanění komerčních nemovitostí.

V řadě dalších bodů se nicméně obě koalice shodují. Piráti se Starosty i Spolu chtějí podporovat pracující důchodce, zjednodušit výpočet penzí a zavést online databázi. V ní si každý pracující bude moci průběžně zjistit, jaká penze za aktuální výše odvodů do eráru ho v budoucnu čeká.

Pětašedesát je málo

Nejkomplexnější podobu reformy českých penzí tak ve výsledku nenavrhují čeští politici včetně těch opozičních, ale ekonomové OECD. Vysvětlení je jednoduché. Téměř stostránkový dokument, který připravili loni pro ministerstvo financí, zmiňuje mnoho opatření, která rozhodně nebudou populární.

OECD například upozorňuje, že plán na nezvyšování věku pro odchod do penze je nerealistický a bez postupného růstu důchodového věku systém nebude fungovat. Místo horního limitu 65 let proto organizace navrhuje postupné zvyšování až k hranici 67 let.

Na oblibě by vládě nepřidalo ani další navrhované opatření, a sice razantní zvýšení důchodových odvodů pro živnostníky. Ti dnes většinou využívají možnost platit naprosté minimum, což má dva efekty: jednak zvýhodnění oproti zaměstnancům oslabuje příjmy, jednak má neblahé dopady na nízké penze pro OSVČ.

Zejména dnešní důchodce by si politici nezískali aplikací novinky v podobě změny valorizačního vzorce pro výpočet penzí. K udržitelnosti důchodového systému by podle OECD výrazně pomohlo, aby se penze každoročně zvyšovaly pouze o inflaci. Navrhuje proto škrtnout dnešní část vzorečku, která zohledňuje také polovinu růstu průměrné mzdy.

Kromě průběžné části důchodového systému, která se financuje průběžně ze státního rozpočtu, se podle OECD musejí na penzích více podílet také další, tedy fondové, pilíře. V Česku funguje pouze dobrovolný třetí pilíř doplňkového penzijního spoření, který aktuálně využívá asi 4,4 milionu lidí. Jeho problémem ale je, že do něj lidé přispívají malé částky, které ke zvýšení státního důchodu příliš nepomohou - v průměru jde jen asi o 750 korun měsíčně.

OECD proto vyzývá k posílení fondové složky. Podobně jako v některých jiných evropských zemích hovoří analýza například o zaměstnaneckých fondech. „Jednou z možností by mohlo být zavedení dobrovolného zaměstnaneckého připojištění, kde by si zaměstnavatelé mohli zvolit vytvoření programu pro své zaměstnance a zaměstnanci by si zvolili, zda se do tohoto programu zapojí,“ navrhuje dokument.

Atraktivnější by podle analytiků měly být i dnešní penzijní fondy. Za problém označuje OECD především takzvané transformované fondy, v nichž dosud spoří na penzi většina českých střadatelů. Tyto fondy totiž sice garantují nezáporný výnos investic, zároveň ale kvůli tomu přinášejí jen minimální zhodnocení peněz. Analytici organizace proto vyzývají, aby česká vláda více motivovala pojištěnce k přechodu do účastnických fondů s rizikovějším profilem, ale také vyššími potenciálními výnosy z investic. Podpora by mohla mít třeba formu finanční pobídky.

Na české poměry jde často o radikální opatření. Přestože politici před volbami budou patrně tvrdit, že se bez nich obejdeme, povolební realita bude jiná. Projekce českých penzí ale ukazují, že pokud i další vláda zůstane u vytvoření komise, jejíž nápady pak skončí ve stoupě, čeká mladší generace na penzi nuzný život.

Jako důkaz poslouží nejlépe několik čísel. Do roku 2070 se počet důchodců v Česku zvýší o polovinu. Výdaje eráru na penze kvůli tomu stoupnou o 3,3 procentního bodu na téměř 12 procent HDP. Naproti tomu ale ubude pětina lidí v produktivním věku, která na důchody vydělává.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.