Příběh o velkých penězích, lidské pýše i chamtivosti, softwaru a zlomyslnosti osudu, vše za 900 milionů dolarů.
Když se spletete a namísto tří tisíc za elektřinu zaplatíte 300 tisíc, nejspíš se vám povede získat je zpátky. Když jste megabanka a pošlete omylem skoro miliardu dolarů věřitelům svého klienta, možná je dostanete taky – ale ne dřív, než budete před celým finančnickým světem za důkladného pitomce. Dnes je v té nepěkné roli Citigroup. Abyste však mohli její trpkost vychutnat bezezbytku, je třeba začít trochu od lesa.
Revlon nejspíš znáte. Původně americká firma vyrábí všechno, co se hodí prodávat ve flakóncích. Dnes sídlí v Barceloně a jejím posledním hitem je „dámská toaletní voda Charlie“, z čehož vidíme, že vietnamská válka je již opravdu dlouho za námi. Kromě toho Revlon prodělává a je po uši v dluzích.
Generální ředitelkou Revlonu je jistá Debbie Perelmanová, dcera miliardářského investora Rona Perelmana, jenž čirou shodou okolností ve firmě vlastní podíl zvící 85 procent. V tom je zahrnuta i židle pro předsedu představenstva, na níž obrazně řečeno spočívá jeho vlastní zadnice. Za dva a půl roku ředitelování paní Perelmanové klesla cena firemních akcií z 22 dolarů za kus na necelých osm. Její předchůdce Fabian Garcia to za dva roky dotáhl ze 32 na 22 dolarů. Uvážíme-li, že právě Garcia dostal v roce 2016 za úkol Revlon vytáhnout coby CEO z bryndy (a že index S&P 500 svoji hodnotu od roku 2016 téměř zdvojnásobil), začneme tušit, že ve firmě všechno neklape.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot