Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity má na svědomí průšvih jako Brno. Jak jsme již v týdeníku Hrot informovali, odhalila tam inspekce Národního úřadu pro vysoké školství opsané kvalifikační práce, doktorská rychlostudia a vážné nedostatky ve vedení dokumentace. „Částečně mě to překvapilo. V daném případě šlo i o reputační škody, které mohly významně přesáhnout rámec jedné univerzitní fakulty či jediné univerzity,“ říká historik Petr Kreuz, který jako první na plagiáty upozornil a poskytl Hrotu exkluzivní rozhovor.

Na Mendelovu univerzitu jsem narazil někdy v lednu či únoru 2021, když jsem sledoval stránky rakouského mediálního analytika docenta Stefana Webera v souvislosti s medializovanou plagiátorskou kauzou rakouské (ex)ministryně práce a rodiny Christine Aschbacherové. Její disertační práci obhájenou v létě 2020 na trnavské Materiálovotechnologické fakultě Slovenské technické univerzity zdokumentoval pan Weber jako plagiát a spolková ministryně vzápětí odstoupila z funkce. Při tom jsem ke svému překvapení narazil na Weberův blogový text, v němž se uvádělo, že salcburská vzdělávací agentura Institut für Management nabízí „zprostředkování“ doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně, kterou Weber označil jako Titelmühle (volně přeloženo: továrna na tituly).

Nikoli. Někdy v březnu 2021 jsem, žel, zjistil, že spolupracovníci německé antiplagiátorské platformy VroniPlag provádějí analýzu několika disertačních prací německých absolventů obhájených v posledních letech na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity. Spolupracovníci platformy VroniPlag jsou anonymní, nicméně diskuse na platformě jsou zcela veřejné. Zjistit to tedy mohl každý návštěvník stránek VroniPlagu. Dvě analýzy byly v poměrně pokročilém stadiu – bylo zřejmé, že v obou případech jde z velké části o překladové plagiáty, jejichž hlavním východiskem byla pokaždé tiskem publikovaná magisterská práce z německé vysoké školy.kauza

Koncem března 2021 jsem na výše uvedené skutečnosti oficiálně upozornil Národní akreditační úřad pro vysoké školství (ze zákona pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělání, pozn. red.) a neoficiálně také dva členy rady tohoto úřadu, s nimiž se osobně znám. Stejné upozornění jsem zaslal také rektorce Mendelovy univerzity, profesorce Danuši Nerudové. Tu jsem zároveň naléhavě upozornil na možnost vážných reputačních škod pro univerzitu. Jak úřad, tak profesorku Nerudovou jsem ujistil, že se k případu nebudu veřejně vyjadřovat, dokud platforma VroniPlag neuveřejní první výsledky své analýzy. To se stalo až v červenci 2021. Rektorka Nerudová měla tedy dostatek času na to, aby odvrátila hrozící reputační škody.

Ano, poměrně rychle. Zřízením vyšetřovací komise vedené profesorem Radimem Faranou (prorektorem univerzity, pozn. red.). Tato komise však zpočátku zřejmě prošetřovala pouze plagiát disertace německé komunální političky Sabine Abbasiové. Podle mého názoru už tehdy bylo namístě prověřit všechny podezřelé disertace a průběh studia německých a rakouských absolventů téhož studijního oboru, jejichž studium zprostředkovala agentura. S ukončením spolupráce s touto agenturou univerzita jistou dobu otálela. V roce 2020 se ve Vídni navíc vynořila další podobná agentura s osobními vazbami na tuto fakultu. Tato agentura nabízela „zprostředkování“ doktorského studia na Mendelově univerzitě s možností získat doktorát v „rekordní době“ dvaceti měsíců.

Členství v komisi mi nabídl profesor Farana. Odmítl jsem je z pracovních, odborných i vážných osobních důvodů. Pracovní a odborné důvody jsem podrobně vysvětlil v e-mailu panu profesorovi. Tím osobním důvodem byla těžká nemoc blízkého rodinného příslušníka, navíc v době kulminující koronavirové epidemie.

Částečně mě to překvapilo. Výsledky šetření byli ostatně překvapeni i ti členové rady úřadu, s nimiž jsem měl možnost o tom letos komunikovat. Některé relevantní údaje týkající se průběhu studia, zkoušek a obhajob německých a rakouských doktorandů, k nimž dospělo šetření úřadu, jsem přirozeně nemohl znát ani zjistit. Nicméně už samy signály, které vyslali počátkem loňského roku pan Weber a platforma VroniPlag, se mi jevily natolik závažné, že jsem na ně upozornil úřad. V daném případě šlo i o reputační škody, které mohly významně přesáhnout rámec jedné univerzitní fakulty či jediné univerzity.

Hodně záleží na typu školy a na konkrétním oboru. Obecně vzato jde o nepříliš častý jev. V první řadě jistě proto, že drtivá většina učitelů českých vysokých škol soustavně a svědomitě vede a kvalitně oponuje studentské kvalifikační práce. To je mnohem lepší prevence plagiátů než sebedokonalejší antiplagiátorský software. Není nicméně náhodou, že většina analýz disertačních prací ze slovenských a českých vysokých škol, které dosud provedla platforma VroniPlag, se týká ekonomických a manažerských oborů.

Kvalitní antiplagiátorský software by měl v současné době rozsáhlejší překladový plagiát podchytit. To ostatně velmi názorně ukazují VroniPlagem již uveřejněné dokumentace plagiátů z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity. Již zmíněný analytik Stefan Weber například v současné době nabízí nejen softwary samotné, ale dokonce i testování užívaných antiplagiátorských softwarů. Za podstatnější součást prevence překladových plagiátů nicméně pokládám dostatečnou odbornou kompetenci vysokoškolských učitelů. Ti by se měli dostatečně orientovat ve svém oboru a navrhovat témata kvalifikačních prací tak, aby byli schopni je odborně vést a jejich kolegové oponovat.

Doktorát je v Rakousku a Německu stále prestižní záležitostí. Doktorát z české či slovenské vysoké školy je tam rovnocenný doktorátu z domácí vysoké školy. V Německu je doktorát kvalifikačním předpokladem k získání mnoha prestižních a lukrativních pozic nejen v akademických a vědeckých institucích, nýbrž i ve veřejné sféře obecně. Jak v Německu, tak v Rakousku je doktorské studium prestižní záležitostí, přičemž ve společenskovědních oborech poptávka výrazně převyšuje počet studijních možností. Doktorské studium je zpravidla vnímáno jako individuální vědecká příprava, která má elitní charakter.

V Německu není zvykem, aby na jedné univerzitní katedře obhájili disertace více než dva až tři doktorandi ročně. Jistým lákadlem pro některé německé a rakouské zájemce mohla být v nedávné době i skutečnost, že doktoráty z českých vysokých škol do roku 2018 a ze slovenských do roku 2020 jsou „věčnými“ doktoráty. Tyto doktoráty nelze odejmout, i kdyby za nimi stál sebepochybnější odborný výkon, sebevětší podvod či sebeskandálnější falzifikace. Český vysokoškolský zákon totiž umožňuje odnímat podvodně získané akademické hodnosti zpětně s promlčecí lhůtou tři roky, novela slovenského vysokoškolského zákona umožňující odejmout titul platí teprve od roku 2021.

Plagiáty vědeckých a vysokoškolských kvalifikačních prací je možné přirozeně zaznamenat i v minulosti. Jejich počet nicméně stoupá společně s absolutním i relativním zvyšováním počtu absolventů vysokých škol a s růstem společenského významu vědy, a tím také prostředků vynakládaných na vědu a vysoké školy.

Kromě toho v posledních dvou desetiletích výrazně stoupla citlivost evropského akademického a vědeckého prostředí vůči plagiátům a vědecky či akademicky závadovému jednání. Ještě na počátku nového tisíciletí se lidé, kteří otevřeně a jmenovitě vystupovali proti vědecky závadovému jednání, zvláště proti plagiátům a porušování autorských práv, nesetkávali s porozuměním a jednoznačnou podporou.

Typickými příklady byli třeba pan Weber či renomovaný mnichovský profesor pracovního práva Volker Rieble. Ještě někdy v roce 2008 mi jeden někdejší čelný představitel německé vědy, jehož si hluboce vážím, napsal, že se plagiátorství prostě na vysokých školách občas vyskytne, ale že nevidí důvod věnovat každému takovému případu bližší pozornost.

Přelomovou událostí v tomto vývoji byla v únoru 2011 kauza plagiátu právnické disertace německého spolkového ministra obrany Karla-Theodora Guttenberga. Ta na jedné straně vedla v prvních měsících a letech k regulérnímu „honu na politiky“, kteří kdysi odevzdali „suspektní“ disertaci. Zaslouženou obětí tohoto honu se stal roku 2012 maďarský prezident Pál Schmitt, méně zaslouženou obětí v tomtéž roce německá spolková ministryně pro výzkum a vzdělávání Annette Schavanová. Na druhé straně kauza Guttenberg ukázala široké možnosti internetové komunity při odhalování a dokumentaci plagiátů. Na jaře 2011 vznikla platforma VroniPlag, která do současné doby zdokumentovala více než 200 plagiátů univerzitních disertačních a habilitačních prací především německých a rakouských pisatelů. Od roku 2015 věnuje VroniPlag pozornost také disertacím německých a rakouských absolventů slovenských a českých univerzit.

Bezpochyby ano. Velký ruskojazyčný básník Vladimir Vysockij před padesáti lety řekl, že plagiátorství je něco jako krádež, jenom trochu inteligentnější. Plagiátorství jako krádež duševního vlastnictví se nikdy nepodaří zcela vymýtit. Jde o to, tento jev minimalizovat. Domnívám se, že i mezi kvalifikačními pracemi v archivech a repozitářích českých vysokých škol se nachází nějaký zlomek procenta plagiátů, které z různých důvodů unikly pozornosti a které nikdy nebudou jako plagiáty odhaleny.

Při přípravě své habilitační práce jsem například před časem narazil na nestydatý plagiát diplomové práce z Právnické fakulty Univerzity Karlovy z konce osmdesátých let. Na druhé straně doufám, že rozhodný postup Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství v případě brněnské kauzy poskytne dostatečnou záruku, aby k podobným závažným případům plagiátorství a dalšího závadového jednání v budoucnu na českých vysokých školách nedocházelo. 

Petr Kreuz (54)

• Vysokoškolský pedagog s vědecko-pedagogickým titulem docenta. Archivář a historik. Specialista na dějiny práva a kriminality.

• V oboru historie se habilitoval na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. V současnosti působí v Archivu hlavního města Prahy.