Nejen česká energetika tápe, jak najít cestu z krize. Jisté je, že nepovede přes ruský plyn, bude hodně zelená, jaderná a také trochu uhelná
Česká energetika na křižovatce je název čtyři roky starého sborníku příspěvků o směřování tuzemské energetiky. Autoři tehdy správě odhadli, že rok 2022 bude pro odvětví zlomový. Za ten zlom však považovali vypnutí německých jaderných elektráren naplánované na konec roku. S vypuknutím války na Ukrajině samozřejmě nepočítali. Právě ta však dělá z už tak nepřehledné křižovatky mimořádně členité rozcestí, u kterého žádný směrovník nedává představu o cíli. Jisté však je, že všechny cesty jsou značně kamenité a mnoho z nich slepých.
To bylo patrné i z nedávné konference Transformace energetiky pořádané týdeníkem Hrot. Řečníci zastupující jednotlivá odvětví energetiky se neshodli prakticky na ničem. Dochází k paradoxním situacím, kdy zástupci obnovitelné branže hájí důležitost konvenčních zdrojů pro stabilitu dodávek, zatímco těžaři čím dál intenzivněji pokukují po bezemisních solárech, větrnících či vodíku.
Tápe i česká vláda. Ta sice rozjela vlekoucí se tendr na nový blok v Dukovanech a ministryně životního prostředí Anna Hubáčková stále počítá s koncem uhlí na rok 2033, jak je stanoveno ve vládním prohlášení, výstavba jaderného bloku je však v podstatě generačním úkolem, a jak zaznívá z uhelné branže, navzdory oficiálním prohlášením o konci špinavé energetiky sondují ministři v současnosti u těžařů možnosti maximálního vytěžení posledních zásob uhlí. Vize vlády názorně dokresluje i vládní Komplexní energetický balíček reagující na vypuknutí energetické krize, který má týdeník Hrot k dispozici. Dokument má všeho všudy dvě a půl strany.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
