Tak si to vezměte. Americké exekutivě velí člověk, který své voliče rozděluje ostře vedenou čarou. Zhruba polovina ho přijímá buď se zaťatými zuby a zacpaným nosem jako menší zlo, nebo naopak s mírným úsměvem a heslem „je to hajzl, ale náš“. Druhá polovina ho z duše nesnáší. Udělala by pro jeho politický konec cokoli, ale čím víc se snaží, tím pevněji jako by dotyčný ve svém křesle seděl.
Noviny se mohou zbláznit. Jen samo vyslovení jména dotyčného dokáže z téměř každého novináře spolehlivě vytáhnout pomyslný špunt dobrého vychování a uvolnit litanii (většinou pravdivých, ale zároveň pohříchu předpověditelných) stížností, útoků či nadávek, podle nátury a denní doby.
Pak jsou samozřejmě kolaboranti, které tenhle mazaný syčák soustředil ve své partaji a v legislativě, kde mu dělají potřebnou stafáž. I mnozí z těch, kteří do té doby měli jistou dávku zdravého rozumu, nyní poslušně panáčkují, kdykoli šéf něco chce. Inu, nějak tu hypotéku platit musíte…
Tenhle chlapík je ale stěží uvěřitelný. Tatínek mu - za použití metod přinejlepším sporných - zajistil do světa byznysu pěkný vstup. Mladý muž oné výhody patřičně využil, samozřejmě za použití metod neméně nevábných. Je natolik úspěšný, že svůj byznys pekelně zadlužil, a nebýt jeho současné politické kariéry, byla by otázka, jestli by vůbec nějaký byznys existoval. Tedy, abyste rozuměli, on v žádném byznysu už dnes nejede, pochopitelně, je přece v politice. Když ale řekne, že mu k vedení země dobře slouží podnikatelská zkušenost, jde z toho člověku mráz po zádech.
Jako na potvoru se mu ovšem zmíněná nevábná minulost vrátila jako příslovečný bumerang. Znamená to pro něho tahání po soudech, které pro něho sice nekončí kriminálem, ale z ostudy má hned na několik kabátů.
Když je řeč o ostudě, ta jeho je dvojího typu. Jak to vypadá doma, už jsme zmiňovali - bezprecedentně rozhádaná země je toho důkazem. V zahraničí to však není o nic lepší: když přijede do Bruselu, všichni jen obracejí oči v sloup. Naopak má divné kšeftíky s Rusy; dostal se do řečí kvůli něčemu s tajnými službami - no ale znáte to, lidi toho napovídají. Ale z celé Evropy je jeho nejbližším spojencem Viktor Orbán; to už o něčem svědčí.
Jemu nic z toho zas tolik nevadí, má hroší kůži. Politická - nebo koneckonců jakákoli - korektnost je mu cizí. (Taky za to sbírá body, hlavně mezi traktoristy.) Zato se producíruje na veřejnosti s plastikovou blondýnou, kterou pojal za manželku z důvodů obecné dekorativnosti; nikdy neřekla nic, co by alespoň zdánlivě dávalo smysl. Ale co - nevadí jim věkový rozdíl (ona je zhruba o třetinu mladší) ani fakt, že se narodili v jiných zemích.
Člověk si myslel, že mu zlomí vaz, když se ukáže, jak je neschopný. Když přišel koronavirus, byla to ideální příležitost. Chlápek napřed dělal jakoby nic; pak zpanikařil a každý den říkal nějaký jiný nesmysl. Zároveň nutil svoje podřízené, aby jednali stejně. Výsledek známe - je jím jeden z nejnakaženějších národů světa.
Řeklo by se, že tím na chlapíka spadla klec. Ale kdež - asi mu jeho pandemický chaos politicky uškodil, ale zdaleka ne tolik, kolik by velel zdravý rozum. Stačí se podívat na výsledky nedávných voleb a taky se chytnete za hlavu: to jsou ti lidé úplně na hlavu padlí nebo stižení slepotou, že mu pořád v takovém množství odevzdávají hlasy? No řekněte - musejí to být ale zatracení, zatracení blázni, ti Američané!