Sestavením stínové vlády dalo ANO skutečné vládě i veřejnosti najevo, že to s opozicí myslí vážně
Bývaly doby, kdy stínová vláda byla i v Česku vcelku standardním nástrojem opozice. Už v půlce devadesátých let s ní přišel čerstvě zvolený předseda ČSSD Miloš Zeman. Po volbách 1998 ji sestavovala opoziční ODS a v témže volebním období i Čtyřkoalice. Toto spojenectví lidovců, Unie svobody, ODA a DEU se právě v otázce rozdělení „funkcí“ ve stínovém kabinetu dokázalo dokonce tak rozhádat, že mu hrozil úplný rozpad.
Od voleb 2013 už stínové vlády nevznikaly. Hlavně pro velkou organizační roztříštěnost a ideologickou vzdálenost jednotlivých opozičních stran.
Situace po říjnových volbách je však jiná. Po letech máme silnou, koncentrovanou a vzájemně konkurenční opozici (více viz Hrot č. 4/2022). Právě náskok na SPD je jednou z příčin, proč Andrej Babiš oznámil vznik svého stínového kabinetu. Stínový premiér ví, že Okamura s ničím takovým nepřijde, protože by jednak byl až druhý, ale především na to nemá lidi. Představa Míly Roznera jako „stínového ministra kultury“ sice pobaví, ale ani v SPD není radno přehánět.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot