Když potkáte Rusáky, kteří mají nějakou funkci, nepřiznávejte, že jim rozumíte. Jen je poslouchejte, o čem se baví. Moc nespoléhejte na to, že dodrží nějaké dohody, vždycky si z nich vezmou jen to, co je pro ně výhodné. Nikdy jim nevěřte. Tímto proslovem ukončila svůj přerod z ruštinářky na angličtinářku profesorka z jednoho pražského gymnázia. Psal se rok 1990.
Dnes jsme v roce 2022 a její slova se od té doby několikrát potvrdila. Zmíněná charakteristika samozřejmě neplatí pro celý národ, pro jeho část ale určitě. Ruský prezident Putin minulý týden porušil všechno, co mohl, když přikázal ruským vojskům zaútočit na svobodnou demokratickou Ukrajinu. „Nebudeme útočit na civilní, ale jen na vojenské cíle,“ vzkázal mimo jiné do světa. I tento slib porušil. Kvůli osobní ambici „mírotvůrce“ Putina – stát se novodobým ruským carem – umírají civilisté i ukrajinští vojáci. Začal největší ozbrojený konflikt v Evropě od dob druhé světové války.
Ukrajinci vojenské přesile vzdorovali statečně, bylo ale jen otázkou času, kdy tlaku ruských okupačních vojsk podlehnou. (V době páteční uzávěrky Hrotu se již Rusové snažili probít do centra Kyjeva).
Ukrajinci jsou na válku sami, bez ohledu na materiální a finanční pomoc, kterou Kyjevu poslal západní svět. Nikdo jiný nechce vyslat do konfliktu své vojáky – i proto, že hrozba jaderné odvety ze strany Ruska je v takovém případě vysoká a zcela reálná.
Odradit Putina od dalších útoků na Ukrajinu a přinutit jej stáhnout se z jejího území mají drakonické sankce. Ty ale vypadají v porovnání s původními sliby mnoha států spíš směšně než účinně. Nikdo se moc nehrnul do opatření, která by kromě okupantů citelně zasáhla i jeho domácí ekonomiku. Na většinu sankcí se navíc Rusové, patrně s předstihem mnoha měsíců, poctivě připravili. Pokud v dalších dnech a týdnech nebudou přijata taková opatření, která agresora skutečně zabolí, mohou v Kremlu uspořádat oslavnou pitku a na mapě Evropy zaškrtávat cíle pro další agresi. Texty o ukrajinském konfliktu, třeba i o tom, jak se zbavit Putina nebo jak konflikt poškodí český průmysl, najdete v hlavním tématu nového Hrotu. Moc veselé čtení to není.
V novém Hrotu nepíšeme jen o ruské agresi. Najdete v něm třeba rozhovor s Pavlem Tomkem, který spravuje podíl dětí tragicky zesnulého majitele Sokolovské uhelné Františka Štěpánka. Konec těžby uhlí se možná i kvůli krizi na Ukrajině odkládá, i tak ale čeká Sokolovskou uhelnou zásadní přerod. Firma by se mohla v budoucnu přejmenovat na Sokolovskou vodíkovou, Sokolovskou developerskou nebo třeba Sokolovskou zoologickou. Všemi těmito směry se totiž úvahy vlastníků hnědouhelné skupiny ubírají.
Za přečtení určitě stojí text o tom, jak postcovidový syndrom trápí obchodníky a nákupní centra. Některé retailové firmy jsou na odchodu z Česka. Nebo článek o tom, proč se do kanálu vylijí miliony vakcín proti čínské chřipce. A řada dalších.
Ale hlavně: Ať žije svobodná Ukrajina!
