Malý, ale silný a funkční stát je heslem, které provází ODS dlouhá léta. Stále marně. Vliv státu v ekonomice roste a daňové poplatníky to stojí čím dál víc. A když nám teď vláda s odéesáckým premiérem začíná mluvit o zvyšování daní, aniž bychom slyšeli nějaké jasnější slovo o úsporách na bobtnajícím státu, celkem pochopitelně začneme pěnit.
Jenže ono to šetření není jen tak, jak se můžete dočíst v tématu tohoto vydání týdeníku Hrot. Reforma státní správy je náročná disciplína a těžko ji bude dělat samotná státní správa. Potřebujeme procesní audity úředních agend, protože spoustu práce dělá úředník jen pro druhého úředníka, aniž by ji kdokoli jiný potřeboval. To dokonale popsal už dávno profesor Parkinson, když odhalil základní zákon byrokracie, který praví, že počet úředníků roste nepřímou úměrou k množství práce, kterou mají vykonat.
Čelit tomuto procesu se v minulosti podařilo jen Miroslavu Kalouskovi v roli ministra financí, když v době finanční krize zmrazil celkový objem státních mezd a státní zaměstnanci si pak mohli zvyšovat platy jen z peněz ušetřených na snížených počtech. Tato metoda by i dnes našla uplatnění, ale má zásadní nedostatek – neřeší rentabilitu peněz použitých pro provoz státu.
Hlavní problém je nicméně v tom, že největší část peněz nespolykají veřejností tolik proklínaní úředníci, kterých je jen nějakých dvacet procent ze všech krků krmených ze státní kasy. Méně vnímáme, že máme mnohem více policistů než srovnatelné země v Evropě, což může mít různé důvody, ale když zlé jazyky tvrdí, že u sboru je moc náčelníků na málo indiánů a většina policistů dřepí v kanclu, není to úplně mimo.
A pak je zde docela zásadní fakt, že státních zaměstnanců v minulých letech přibývalo nejvíce tam, kde to veřejnost většinově považuje za bohulibé. Tedy ve školství a zdravotnictví. Ale je čas i tady začít přemýšlet, zda si také tyto resorty nežijí trochu nad poměry. Jakkoli se nám přezaměstnanost ve zdravotnictví při covidu docela vyplatila.
O dlouhodobě klesajících počtech žáků na učitele bychom se ale mohli začít bavit, stejně jako o dramatických nákladech na inkluzi, na niž v její současné podobě prostě stát nemá. A také o efektivitě stále rostoucích školských výdajů v situaci, kdy mezinárodní srovnávací testy ukazují, že čeští žáci se v nabytých vědomostech propadají v žebříčcích stále hlouběji.
S efektivitou vzdělávání pak souvisí i další text v tomto čísle Hrotu, který se věnuje opětovně otevřené diskusi o víceletých gymnáziích, která by mnoho expertů včetně současného ministra školství nejraději zrušilo. Patrně v přesvědčení, že kdyby nadané děti zůstaly na základkách, nebylo by na nedostatečnou kvalitu výuky tolik vidět.
S jak vzdělanými diváky počítá, generální ředitel TV Nova Jan Vlček v našem rozhovoru sice neříká, ale asi by měli být schopni si slušně vydělávat, když už naše televizní jednička jednoznačně sází na placený kanál Voyo.
V novém Hrotu se dočtete mimo jiné i o tom, kdo nejspíše vyhraje komunální volby v největších městech či že vědci sice kráčí mílovými kroky k fúznímu reaktoru, ale nejspíš v něm nebudou mít čím topit. Přejeme příjemné letní čtení.