Jak rozumět Erdoğanovým názorovým veletočům? Turecký prezident nutně potřebuje peníze

Erdoğan ze dne na den přestal trvat na snižování úrokových sazeb, jímž dosud hodlal (v rozporu s ekonomickou teorií i praxí) zemi bránit proti hrozivé inflaci; spotřebitelské ceny loni stouply o osmdesát procent. Novou guvernérku centrální banky Hafiz Gay Erkanovou však Erdoğan nechal zvednout klíčovou sazbu z 8,5 na patnáct procent a slíbit zvyšování další.

Sultán vypekl cara

To bylo koncem června. Na začátku července se obětí další Erdoğanovy otočky stal Vladimir Putin. V rozporu s dohodou, kterou spolu na podzim uzavřeli, nechal turecký prezident propustit do vlasti pět velitelů ukrajinského pluku Azov. Podmínkou jejich propuštění z ruského válečného zajetí přitom bylo, že Ukrajinci až do konce bojů zůstanou v tureckém exilu.

O dva dny později vypustil Erdoğan další pecku: těsně před summitem NATO prohlásil, že nebude bránit vstupu Švédska do Aliance, což do té doby s vervou už od podzimu činil. Řekl také, že vítá neformální dohodu, podle níž Ankara pomůže Švédsku do NATO výměnou za pomoc, již poskytne Stockholm Turecku na cestě do Evropské unie. (Leckomu v Evropě tím pohnul žlučí.)

Megaobchod se Saúdy. Erdoğan chce snížit závislost Turecka na Západu, ve hře je i Moskva

Turecký prezident Erdoğan obrací svou zemi na východ – se Saúdskou Arábií vyjednává obchody za padesát miliard dolarů.

Turecký prezident Erdoğan obrací svou zemi na východ – se Saúdskou Arábií vyjednává obchody za padesát miliard dolarů.

Co se tedy Erdoğanovi po volbách stalo? Rozhodl se zužitkovat trochu náhodně získaný politický kapitál. Nutně potřebuje peníze, protože proud přímých zahraničních investic do Turecka citelně zeslábl. Západ zase nutně potřebuje posílit vlastní bezpečnost.

Otázka priorit

Turecký prezident má v ruce tři karty. První tvoří uprchlíci, jichž je v tureckých internačních táborech stále okolo tří milionů a všichni by chtěli do Evropy. Zdržování Švédska na cestě do NATO je druhou kartou. Erdoğan nemohl čekat donekonečna ani s napínáním trpělivosti spojenců z Aliance, ani s léčbou ekonomiky; odtud se bere jeho relativní povolební spěch. Třetí kartu mu nabídla geografická náhoda: z jeho země se stal most mezi Ruskem a Západem. Erdoğanova počáteční sázka na Putina je dnes pro něho méně výhodná než vyspravení vztahů se Západem.

Geopolitika je záležitostí priorit. Kolektivní evropská bezpečnost zde dostala přednost před výhradami vůči Ankaře. Je to možná nepěkný kšeft, ale je lepší než alternativa; zeptejte se kdekoli od Oděsy po Charkov.

Více o situaci v Turecku píšeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot.

Turecko: (ne)mocný muž na Bosporu

Osmanská říše byla kdysi trefně označena za nemocného muže na Bosporu. Když pozorujeme dnešní erdoğanovské Turecko, nelze se ubránit pocitu, že se historie opakuje

Osmanská říše byla kdysi trefně označena za nemocného muže na Bosporu. Když pozorujeme dnešní erdoğanovské Turecko, nelze se ubránit pocitu, že se historie opakuje