Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Některé z návrhů NERV jsou racionální. Jiné, třeba nutnost oddlužit mnohem víc lidí v exekucích, protože pak prý začnou řádně pracovat a platit daně, tak naivní, že by se nehodily ani do Erbenových pohádek.
Vládní poradci z NERV přišli se sedmatřiceti dobrými radami, jak nakopnout skomírající českou ekonomiku. Je to čtyřicet stránek nápadů různých lidí různého zaměření i různých pracovních zkušeností. A podle toho to také vypadá.
Místy to má hlavu a patu, ale jinde se zdá, že úkolem sice bylo nakopnout české hospodářství, ale do rozkroku to přece jen být nemělo.
Platí to zejména v první části, týkající se návrhů snížit zdanění nízkopříjmových skupin obyvatel a nahradit to zvýšením daní pro vysokopříjmové. Toto je teze, kterou již delší dobu razí v médiích populární Daniel Prokop a jeho skupina socialistických sociologů z neziskovky PAQ Research.
Vychází z představy, že vysoké sociální a zdravotní odvody vytlačují lidi s nízkými příjmy z legální ekonomiky do šedé zóny a výrazné snížení jejich odvodů je vrátí na standardní trh práce. Má to několik chybiček.
Tou podstatnou je, že ani ty údajně vysoké odvody nekryjí více než malý zlomek zdravotní péče, kterou lidé s nízkými příjmy čerpají, natož výši důchodů, na niž jim vzniká nárok. A ještě jsou kompenzovány velmi nízkým zdaněním, kdy při uplatnění odečitatelných položek vzniká nárok na výplatu daňových bonusů. Efektivní sazba daně je v Česku pro nízkopříjmové osoby nejnižší na světě.
Tou druhou je skutečnost, že větší problém pro veřejné rozpočty představuje únik do šedé zóny, kterého se dopouštějí lidé se středními a vyššími příjmy, jejichž zatížení je ve srovnání se světem naopak neúměrně vysoké. Zejména vzhledem ke stropům na pojištění, tak jak jsou uplatňovány všude na světě.
Problém je prostě ve vysokých zdravotních a sociálních odvodech. A ten je bez fatálních rozpočtových výpadků řešitelný jen hodně nesocialistickými reformami.
Další tezí z příbuzné kuchyně je údajná potřeba oddlužit mnohem více lidí v exekucích, protože i oni pracují převážně načerno. Představa, že člověk s patnácti exekucemi nastoupí po oddlužení do řádného pracovního poměru, bude platit daně a už se znovu nezadluží, by se nehodila ani do pohádek Karla Jaromíra Erbena.
Navíc každé snížení vymahatelnosti dluhu se projeví snížením ochoty půjčovat, což má na hospodářský růst evidentně negativní dopad. I v případě spotřebitelských půjček.
Mezi návrhy se ale najdou i racionální a potřebné věci, jako je zkrácení mateřské spojené se zajištěním předškolní péče pro děti, což by mělo pomoci řešit problémy na trhu práce. Jenže k uvolnění pohybu pracovní síly je potřeba liberalizovat dnes už prakticky nepoužitelný a strnulý zákoník práce, který po své poslední úpravě zlikvidoval i práci na dohodu, a ukončil tak zájem o studentské brigády.
Za tohle by si Marian Jurečka zasloužil odchod z vlády více než za ten skandální vánoční večírek po masakru na filozofické fakultě.
Podobné je to s nekonečným příběhem stavebního řízení. Snížit požadavky na provedení staveb na úroveň regulace v sousedních vyspělých zemích má jistě své oprávnění. Různé změny zákonů a pokusy o digitalizaci za účelem zkrácení stavebního řízení jsme už zažili, stejně jako krachy všech těchto snah.
Z praxe je ale zřejmé, že nejde ani tak o zkrácení lhůt, jako spíš o jejich dodržování a řádný chod stavebních úřadů a všech míst oprávněných vstupovat do řízení. Nikde není vymáháno plnění lhůt a trestáno jejich nedodržení. Možná by zde k velkému pokroku stačilo docela málo. Naši dědečkové tomu říkali „dlouhý bič a malý dvorek“.
Těch návrhů je dohromady sedmatřicet. Některé rozumné, jiné problematičtější. Program na transformaci české ekonomiky z polehávajícího lazara v rozkvétající krásku to však není a ani být nemůže. To je práce pro politiky, kteří by s takovým programem založeným na – ať už jakýchkoli – ideových hodnotách měli chodit do každých voleb.
Dnes, bohužel, chodí jen se seznamem slibů na rozdávání z cizích peněz. A zatím to stačilo.
