Seriál bizarností, jimiž ministryně sociálních věcí obhajuje mimořádný pětitisícový příspěvek pro důchodce, se táhne už dva týdny. A s každým dalším rozhovorem, který Jana Maláčová poskytne médiím, je bizarnější a bizarnější. 

Není divu. Najít smysluplné vysvětlení, proč v době historicky rekordního propadu ekonomiky a největšího deficitu státních financí v historii Česka zaseknout sekeru o dalších 14 miliard korun, prakticky není možné. A to ani pro absolventku prestižních zahraničních univerzit.

S prvními pseudoargumenty přišla Maláčová už 22. srpna, kdy o návrhu mluvila poprvé. Původně se měla jednorázová dávka jmenovat rouškovné a podle ministryně měla kompenzovat důchodcům útrapy spojené s epidemií čínské chřipky. Už tehdy ovšem Maláčová neuměla vysvětlit, v čem zrovna penzisté trpěli víc než ostatní Češi. A proč zrovna oni, kterým jako jedněm z mála zůstala jistota pravidelného příjmu, mají rouškovné dostat.

Když nezabraly apely na soucit s babičkami a dědečky trpícími v domácí karanténě, přišla Jana Maláčová s pokusem o ekonomickou obhajobu. Výsledkem bylo ještě větší fiasko. V rozhovoru s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou ministryně vysvětlovala, že mimořádná dávka je vlastně opatřením, jímž vláda podpoří domácí poptávku a spotřebu. „Penzisté ty peníze investují zpátky do ekonomiky,“ řekla a na čelo si klepali i lidé s jen povrchními znalostmi ekonomie. Jaké investice? Proč mají poptávku zachraňovat zrovna penzisté, kteří mají největší tendence šetřit a neutrácet za zbytečnosti, ptali se ekonomové.

A tak Maláčová vytáhla z klobouku další podivný argument. Z pomoci důchodcům se najednou stal příspěvek na Vánoce. Penzisté si podle Maláčové budou moci zajít k holiči a hlavně za pětitisícovku z eráru nakoupit dárky pro vnoučata. Jak to souvisí s původní ideou rouškovného, už ovšem nevysvětlila. 

Když nezabraly argumenty ekonomické ani sociální, přešla nakonec ministryně (a s ní i premiér Andrej Babiš) do demagogické protiofenzivy. Kritici ekonomicky nesmyslného výmyslu podle ní důchodcům závidí a peníze jim nepřejí. I když chudáci senioři celý život pracovali a nyní žijí z nedůstojné almužny.

Právě to je zároveň nejhorší důsledek celého divadla, které mělo ve skutečnosti jediný cíl: koupit si přízeň starých lidí před krajskými volbami. Debata se přesunula do nové roviny a vrazila další klín do už tak rozdělené společnosti. Místo kritiky vlády a jejího populismu se teď lidé spíš hádají, kdo, komu a co závidí a nepřeje. Zbytečný mezigenerační spor přitom může napáchat větší škody než 14 miliard vyhozených z už tak děravé státní pokladny.