Nejdříve v roce 2080, pokud půjde vše podle plánu. To jsou lakonická slova experta na jaderné vyhořelé palivo Michaela Sailera, který do roku 2019 šéfoval německé komisi pro uložení a likvidaci radioaktivního odpadu.
Řeč je o trvalém uskladnění jaderného odpadu z německých reaktorů, které se na konci příštího roku stanou historickou kapitolou v energetice. Nikoli však vyhořelé palivo. Protože se bude ještě nějaký čas vybírat místo, kde obří jaderný sklad vznikne. A pak se bude teprve budovat. Celý proces zabere desítky let.
Češi mohou se zájmem sledovat, jak definitivní uložení radioaktivního odpadu řeší bohatší němečtí sousedé, protože také u nás provázejí výběr místa konečného úložiště velké emoce a posouvání termínů.
Největší problém vzniká pro dočasná úložiště, takzvané mezisklady, kde se mají skladovat vyhořelé tyče několik dekád. V případě Německa je takových míst šestnáct a rozhodně všechna nejsou připravená na to, aby se s transportem jaderného materiálu otálelo několik dalších desetiletí, respektive šedesát let. Nicméně bez konečného úložiště se bude muset schválená životnost úložišť často v areálech bývalých elektráren překročit, varoval Sailer.
Rozhodnutí do roku 2031
Německá vláda se zavázala, že o úložišti rozhodne do roku 2031. Dříve uvažovaná lokalita v dole Gorleben padla. Loni německé ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že se musí bývalý solný důl v Dolním Sasku uzavřít, protože není z geologického hlediska vhodný pro dlouhodobé ukládání radioaktivního odpadu.
Od roku 1977 se totiž o solném dole uvažovalo, že se stane konečným úložištěm jaderného odpadu. A slouží také jako jedna ze šestnácti lokalit dočasných úložišť v Německu. I proto v Gorlebenu protijaderní aktivisté pravidelně protestují od osmdesátých let.
Pokud dojde ke schválení místa konečného úložiště – obyvatelé dotčených lokalit samozřejmě proti úložišti protestují – v roce 2031, bude následovat schvalovací proces a výstavba úložiště, vypočítává Sailer. A to zabere dalších dvacet let. Okolo roku 2050 by mohlo být úložiště hotové, následuje zkušební provoz. Následné zavážení kontejnery s vyhořelým palivem z dočasných skladů do konečného úložiště odhadl na dalších třicet let, tedy až do roku 2080.
„V Německu máme šestnáct dočasných skladovacích zařízení, ve kterých je uložen vysoce radioaktivní odpad. U většiny z nich vyprší životnost v letech 2045 až 2046,“ zdůraznil Sailer pro agenturu DPA. Jinými slovy je potřeba vymyslet, co s jaderným odpadem v letech 2046 až 2080.
Ochrana na milion let
Životnost konečného úložiště je naopak plánována na stovky tisíc let. Podle německé legislativy musí být okolí i příroda chráněny před radioaktivním zářením dokonce milion let. Sailer, který se angažuje v ekologickém hnutí, vysvětlil, že se do konečného úložiště musí převézt veškeré kontejnery Castor s palivem z německých elektráren. Těch je nyní okolo 1900 kusů. V rámci úložiště je možné pracovat vždy s jedním denně, vše je třeba opakovaně kontrolovat.
Financování meziskladů i konečného úložiště je zajištěno ze speciálního fondu. V roce 2017 do něj vložili provozovatelé jaderných elektráren v Německu 24 miliard eur (611 miliard korun). Pokud nebude částka dostačující, zbývající náklady bude muset zaplatit daňový poplatník.
Řada německých regionů se už negativně vymezila a nechce, aby na jejich území podzemní komplex vznikl. Nejhlasitější odpor vyjadřuje Bavorsko. Občanské a ekologické organizace se obávají, že proces výběru vhodné lokality ovládnou německé vládní úřady.
