Když se v 19. století mezi evropskými Židy začal rodit sionismus jako nacionální hnutí prosazující myšlenku židovského národního státu, většina židovské diaspory na něj hleděla s nedůvěrou. Z pohledu takzvaných „haredim“, krajně ortodoxních Židů, kteří dodnes tvoří v rámci židovstva početnou skupinu (v dnešním Izraeli jde až o třináct procent populace), vypadala taková myšlenka „kacířsky“. V religiózních představách ortodoxního judaismu je exil židovského národa, který následoval po zničení druhého jeruzalémského chrámu Římany, chápán jako něco permanentního, přičemž diasporu může ukončit až slibovaný příchod mesiáše. 

Toto pravidlo je podle určitých ortodoxních věřících součástí v Talmudu zmiňovaných tří dohod, které Židé uzavřeli s Bohem a nežidovskými národy. Ty se zavázaly k tomu, že židovský národ nebudou utlačovat přespříliš, výměnou za to, že se Židé nepokusí získat Judeu zpět silou. 

Zatímco někteří ortodoxní vyznavači judaismu považují toto pravidlo za závazné dodnes a stát Izrael a sionismus striktně odmítají, jiní namítají, že jelikož Nežidé tuto dohodu porušili během nacistického holokaustu, v rámci jejich náboženství její druhá část týkající se Izraele již neplatí. 

Judaismus proti sionismu 

Původním cílem sionismu, jak jej definoval jeho „otec zakladatel“, rakousko-maďarský novinář židovského původu Theodor Herzl, a konference židovských organizací ve švýcarské Basileji v srpnu 1897, bylo obnovit židovskou státnost na území rozpadnuvší se osmanské říše. I přes antisemitismus, který hýbal Evropou koncem 19. století, se takové myšlenky ale nedočkaly podpory většiny židovské populace až do konce druhé světové války. 

Evropské autority ortodoxního judaismu například ještě ve třicátých letech minulého století své ovečky přesvědčovaly, aby navzdory lákání sionistů, kteří v Palestině budovali nové židovské komunity, na Blízký východ necestovaly. 

Myšlenka na vytvoření vlastního státu, který by Židům zaručil bezpečné útočiště, nabrala na naléhavosti až s odhalením zvěrstev holokaustu. Silným hnacím motivem byli rovněž přeživší nacistického běsnění v koncentračních táborech, kteří na nový domov čekali ve spojeneckých utečeneckých centrech. 

Obávaný sekularismus 

I po vzniku Izraele nicméně v řadách některých ortodoxních skupin přetrvaly určité obavy. Jednou byla například ta, že zřízení sekulárního státu na území Palestiny zbaví Jeruzalém a židovský lid jeho svátosti. Někteří z těchto odpůrců dokonce reálně uvažovali o možnosti spojit se proti sionistům s arabským obyvatelstvem. Postupem času se však jednota haredim v jejich odmítavém postoji k Izraeli částečně rozpadla. Hrany se obrousily a řada ortodoxních organizací svůj původně negativní postoj vůči židovskému státu zmírnila. 

Většina dokonce otočila a přerodila se do izraelské krajní pravice, která se podílí na výstavbě nelegálních osad na Izraelci obsazeném Západním břehu Jordánu. Jiné si svou nekompromisní pozici vůči Izraeli zachovaly. Tou nejradikálnější ortodoxní skupinou, která odpor vůči židovské státnosti konzistentně drží již téměř jedno století, je Neturej karta. V boji za zrušení Izraele se nerozpakuje udržovat styky s teroristy či Íránci.

Obránci pravé víry  

Neturej karta vznikla v roce 1935 v Jeruzalémě, když se odštěpila od aškenázského ortodoxního seskupení Agudat Jisra’el kvůli nesouhlasu s pokračující spoluprací této organizace se sionistickým hnutím. Středobodem ideologie této organizace, jejíž název lze ve staré aramejštině přeložit jako „strážci městských bran“, je skálopevný odpor vůči sionismu a Izraeli jako státnímu útvaru.

Příslušníci této extremistické odnože ultraortodoxní komunity vnímají židovský stát jako hřích proti Božímu učení a „modlí se za jeho mírumilovné rozpuštění“, přičemž neopomínají zdůrazňovat to, že na počátku jeho vzniku stály násilné vojenské akce. Neturej karta tvrdí, že Izrael není reprezentantem světového židovstva jako celku, a navíc – coby sekulární stát – zneužívá židovskou identitu i judaismus k ospravedlňování vlastních mocenských ambic a násilí.

Ti nejskalnější? 

O Neturej kartě koluje vtip, který říká, že když Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) zahájila mírová jednání s Izraelem, tito krajně ortodoxní Židé s ní chtěli přerušit styky a tvrdili, že palestinští aktivisté se zpronevěřili boji proti sionistům. Málokdo si dnes pamatuje, že i Jásir Arafat měl jeden čas židovského poradce – ortodoxního, antisionistického rabína Mošeho Hirše. 

Zmíněná anekdota každopádně dobře vystihuje radikální přístup Neturej karty. Přístup radikální natolik, že pro většinu Izraelců dnes představuje extremistickou organizaci, jejíž rabíni se nechají propagandisticky zneužívat nejrůznějšími nepřáteli židovského státu. 

Palestinská vlajka místo izraelské

„Neturejci“ bývají například častými hosty katarské televize al-Džazíra a íránského vládního anglojazyčného vysílání Press TV. V roce 2012 šéf organizace Yisroel Dovid Weis například pro al-Džazíru uvedl: „Sionismus stvořil řeky krve, je to proti vůli Nejvyššího a příčí se tomu, co znamená být Židem.“ Neturej karta často podniká vysloveně provokativní akce. Její členové například v pomyslném „srdci“ Jeruzaléma, ortodoxní čtvrti Mea Šearim, vyvěšují palestinské vlajky, přičemž se dostávají do konfliktu s izraelskými bezpečnostními složkami.

V západních zemích pak členové organizace nechybějí na demonstracích za zrušení židovského státu či přímo pálí izraelské vlajky. Často ve svých výstupech zacházejí tak daleko, že se od nich distancují i další ortodoxní skupiny.

Pod cizí vlajkou 

Překročením pomyslné červené linie ale byla účast šesti představitelů Neturej karty na propalestinské konferenci pořádané roku 2017 v Teheránu. Íránský duchovní vůdce, ajatolláh Chameneí, během ní nazval Izrael „falešnou zemí“, „špinavou kapitolou historie“ a „rakovinovým tumorem“, se kterým je nutno se vypořádat tak, aby mohlo dojít k úplnému osvobození Palestiny. Důsledkem bylo, že se od Neturej karty distancovaly i poslední zbytky příznivců.

O rok později se představitelé zmíněné náboženské společnosti setkali s šéfem libanonského Hizballáhu Hasanem Nasralláhem. Jednou z jejich nejkontroverznějších akcí byla už v roce 2012 účast při takzvaném „světovém pochodu na Jeruzalém“, během něhož položili věnec na hrob teroristy (vojenského šéfa Hizballáhu, jenž se podílel na řadě teroristických útoků) Imáda Mugníji.

Nepřátelé státu 

V současnosti jsou rabíni Neturej karty na pomyslné černé listině většiny Izraelců. Radikálnější odnož organizace zvanou Sikrikim (název odvozují od skupiny náboženských fanatiků bojujících kdysi proti Římanům), jejíž příslušníci páchají v Mea Šearimu čas od času vandalské útoky vůči obchodům, které nepovažují za dostatečně konzervativní, pak izraelské bezpečnostní složky považují rovnou za ekvivalent teroristických skupin.