Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Republikáni chtějí dokázat, že prezidentův syn je pro USA rizikem. Vyšetřovatele však na něm zajímají jiné věci
Róby se blýskaly a řečníci odkašlávali, čistíce si hrdla k projevům. Prosincová státní návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona vrcholila večeří v Bílém domě; co host, to velký hráč na scéně americké moci. „Paní McCarthyová, vypadáte báječně,“ přistoupil statný padesátník k matce Kevina McCarthyho, tehdy šéfa republikánské menšiny v Kongresu (od té doby povýšil na předsedu Sněmovny reprezentantů). „Jsem přítelem vašeho syna,“ řekl se širokým upřímným úsměvem.
Ve skutečnosti má vztah obou jmenovaných k přátelství daleko. Onen dvorný padesátník byl Hunter Biden, mladší syn amerického prezidenta Joea Bidena. Je vcelku úspěšným advokátem a podnikatelem, ale tady o něm čtete proto, že dává oponentům svého otce – v čele s lidmi, jako je McCarthy – před nadcházejícími prezidentskými volbami mnoho ostré munice.
Jde o to, že Hunter Biden dokázal více či méně šikovně využít svého jména – coby syn dlouholetého senátora, později viceprezidenta a dnešního prezidenta – a získat tak pozici a příjmy, na jaké by dosáhl jen obtížně, kdyby se jmenoval Novák či Smith. Jeho příběh je však komplikovanější než prostá nepotistická malá domů – jako vždycky, když se velké dějiny střetnou s dějinami malými, osobními.
Kořeny Hunterových současných problémů sahají tam, odkud už dříve vyrostla politická kariéra jeho otce. Kdyby se Joe Biden nechystal na boj o znovuzvolení do nejvyšší funkce ve státě (v němž se navíc snadno může dočkat střetu s velmi odhodlaným Donaldem Trumpem), o Hunteru Bidenovi by dnes nikdo nic nevěděl. Namísto toho se jeho život ocitl pod laboratorními mikroskopy lidí, kteří se živí tím, že druhým lidem „odstřelí charakter“, jak praví půvabné americké názvosloví. „Je mi jedno, jak Hunterovi je, nebo není. Jsme ve válce,“ řekl na to téma Steve Bannon, někdejší Trumpův spojenec a spoluautor jeho dezinformační mediální strategie.
Bannon neměl na mysli válku s Ruskem (nebo s Ukrajinou, přijde na to) ani jiný mezinárodní konflikt. Měl na mysli boj o moc ve Spojených státech. A právě republikánská pozornost, upřená kvůli tomuto boji na Bidenovy skutečné i domnělé prohřešky (ani jedněch není zrovna málo), dělá z celé věci nepopsatelný guláš dohadů, intrik, poklesků triviálních i závažných.
Co tedy víme? Politický význam mají dvě kauzy. První z nich spočívá v tom, že v letech 2014 až 2019 působil Hunter Biden v představenstvu ukrajinské energetické firmy Burisma oligarchy Mykoly Zločevského, a to za padesát tisíc dolarů měsíčně. Nikdy na Ukrajině nebyl a v energetice se nevyzná, což vyvolává otázku, proč si jej tamní firma tak cenila. V téže době (do roku 2017) se viceprezident Joe Biden angažoval v postoji Washingtonu vůči Kyjevu; Američané naléhali na tehdejšího prezidenta Petra Porošenka, aby nechal vyhodit nejvyššího státního žalobce Viktora Šokina. Ten tou dobou Burismu vyšetřoval. (Nebyl sám – na Zločevského, podezřelého z praní špinavých peněz, měla tehdy spadeno i britská justice.)
Střet zájmů z takto vyjmenovaných skutečností vyloženě čouhá. Republikánské senátní výbory, které se vyšetřováním událostí okolo Burismy zabývaly, však nezjistily, že by se byl Biden otec dopustil čehokoli špatného. Jednou se objevil na večeři u svého syna, kde bylo dalších čtrnáct lidí, mezi nimi i zástupce Burismy, jistý Vadym Požarskyj. Podle svědků spolu vůbec nepromluvili. Pokud se nyní neobjeví skutečnosti nové, těžko předpokládat, že by mu kauza Burisma mohla nějak zásadně uškodit; politický trh už ji „promítl do ceny“.
Druhá kauza vede do Číny k muži v Česku dobře známému jako poradce (patrně již bývalý) prezidenta Miloše Zemana. Je Ťien-ming, šéf někdejšího vlastníka pražské Slavie CEFC China Energy, uzavřel s Hunterem smlouvy o poradenské činnosti celkem za 4,8 milionu dolarů. Číňané ty peníze zaplatili různým subjektům, které ovládali Hunter a jeho strýc James Biden, prezidentův mladší bratr.
Dál bylo ticho po pěšině, kromě pěkného drbu, že pan Je nechal Hunterovi poslat do hotelu diamantový prsten o 2,8 karátu. Jakou přesně práci pro něho Biden syn odvedl či měl odvést, není známo, stejně jako nevíme, co se s jeho penězi nakonec stalo. Víme však, že v roce 2017 se Hunter a Je setkali v Atlantě. Je se ptal, jestli FBI a ministerstvo spravedlnosti jsou důležité; je prý znepokojen tím, že jednoho z jeho společníků, Patricka Hoa, tyto orgány vyšetřují. Ho si vzápětí Huntera najal coby právního zástupce, aby při případném dalším vyšetřování byla jejich komunikace chráněna. Jak píše list The New York Times, Hunter dostal za tento podpis rovný milion dolarů.
To už vypadá hodně zle. Ale to jediné, o čem víme, že se stalo, je Hoova žádost, aby Bidenovi lidé zatlačili v jeho prospěch ve věci vydání mexického víza. (Hunterův manažer Eric Schwerin kamsi do Mexika skutečně napsal v tom smyslu mail, ale Ho vízum nedostal a později byl v USA odsouzen za uplácení.)
Zdá se, že se zde objevuje jakýsi vzorec. Hunter Biden a jeho lidé se pohybují na samé hraně zákonné (a často za hranou etické) přijatelnosti, ale nakonec se nějak stane, že nic mimořádného, co by bylo skutečnou politickou bombou, neprovedou.
Dost podobně vypadá i kauza e-mailů, které se na veřejnost dostaly z notebooku, jejž Hunter Biden nechal v opravě. E-maily nenaznačují přímo, že by se kterýkoli z Bidenů dopustil něčeho nezákonného, jsou však ostudou – Hunterovy nahé fotografie a záznamy dokládající jeho drogové závislosti nejsou ničím, co byste jako otec dotyčného chtěli před volbami mít na talíři.
Už když kauza notebook spatřila před dvěma a půl lety světlo světa, vyvolala pochybnosti nejen svým obsahem, nýbrž i svým nejasným původem. Více než padesát bývalých zpravodajských důstojníků tehdy učinilo bezprecedentní krok. Nejvyšší šarže zpravodajské branže – od bývalého ministra obrany Leona Panetty přes bývalého ředitele Národní zpravodajské služby Jamese Clappera až po bývalého ředitele CIA Johna Brennana – napsaly otevřený dopis, v němž řekly, že kauza „má všechny klasické znaky ruské dezinformační operace“.
Z čeho z uvedeného má mít Hunter Biden strach, je jedna věc. Prozatím se však podle listu The Washington Post věci mají tak, že státní návladní Weiss jde po úplně jiných věcech než po popsaných medializovaných kauzách. Jedná se o to, že v letech 2016 a 2017 Hunter Biden nepřiznal správně daně a později si z daňového základu neprávem odečetl nejméně třicet tisíc dolarů.
Kromě toho má na sobě prezidentův syn i lež ve vládním formuláři, do něhož v roce 2018 vyplnil, že neužívá drogy, aby si mohl koupit pistoli. Podle všeho tehdy kromě alkoholické recidivy kouřil crack ostošest. To mu zase lezlo do peněz, pročež jeho manažer Schwerin občas platil účty z bankovního konta jeho otce (spravoval peníze oběma; na základě toho tvrdí dnes republikáni, že oba Bidenové měli společné účty a profitovali z nezákonných kšeftů společně).
Z toho se zdá, že Hunter Biden je mistrem průšvihů všeho druhu. Ale nevypadá jako strůjce zločinného spiknutí s úmyslem zničit Spojené státy, jak se můžeme leckde dočíst. Nakolik to jeho otce ve volbách poškodí, závisí na soudnosti amerických voličů.
