Vláda před volbami čaruje s daněmi a funkční systém zamotá, co to jen půjde.
Ekonomika je sice rozbitá a znovuzavedením roušek jí vláda zase při nadechování v řadě oborů drobet šlápne na krk, ale velké sněmovní volby jsou už za rok a pár dní. Voliče je tedy třeba nakoupit a zkorumpovat, děj se, co děj.
Tanec kolem superhrubé mzdy není ničím jiným než takovým nákupem. Komu a čemu současná konstrukce daně z příjmu fyzických osob vadí a překáží, je nejasné. Hladce funguje a nasype ročně skoro sto padesát miliard a lidé jí celkem dobře rozumí. Ve skutečnosti je superhrubá mzda mzdou hrubou, zahrnující celkové mzdové náklady zaměstnavatele na zaměstnance. To, čemu říkáme hrubá mzda, je ve skutečnosti mzdou polohrubou, protože se do ní nepočítá rozhodující část zdravotního a sociálního pojištění zaměstnance, přestože jde o jeho reálný příjem ve formě budoucího čerpání sociálních a zdravotních služeb.
Napadená šedá kůra
Jediným důvodem, proč rušit tuto po léta funkční konstrukci, je nejspíše skutečnost, že ji vymyslel Miroslav Kalousek. Ale budiž. Nejprve po vzniku této vlády přišla ministryně Alena Schillerová s myšlenkou, že přestane danit pojistné a rovnou sazbu daně zvedne na devatenáct procent, což je o něco méně než současných efektivních dvacet a něco. Erár by to stálo zhruba 27 miliard, což se tehdy zdálo moc, a tak jsme na to zase pozapomněli. Jenže přišel čas chystat rozpočet na volební rok a sešlo se to s koronavirem, který zřejmě kromě plic napadá i buňky šedé kůry mozkové, takže vznikl nápad srazit sazbu na hezkých kulatých patnáct procent, což by zatnulo sekeru už 90 miliard.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
