Když před rokem vpadla ruská vojska na Ukrajinu, přineslo to nečekané zjištění, v kolika položkách – od těch potravinářských přes kabelové svazky až po vzácné plyny používané v metalurgii – jsou dodávky z Ukrajiny pro mezinárodní obchod významné.

To, že Ukrajina patřila k celosvětově významným exportérům potravinářských komodit typu slunečnicového oleje, pšenice nebo kukuřice, se vědělo. Co se nevědělo, bylo to, do jaké míry se podaří výpadky nahradit. Není to triviál­ní disciplína, a když trh nezná odpověď a neumí ohodnotit riziko, ceny to šponuje o to víc.

Otevřené otázky

Kdo byl schopen odhadnout, zda a jak budou reagovat jednotlivé země, v nichž se produkují možné substituty, když se poptávka například přelije ze slunečnicového oleje k řepkovému nebo palmovému? Budou tolerovat dopad vyšší zahraniční poptávky na domácí ceny, nebo zavedou exportní omezení? Uvolní ze státních hmotných rezerv miliony tun, aby stabilizovaly cenovou hladinu, nebo budou naopak „hrabat pod sebe“, čímž situaci chudých zemí, odkázaných na dovoz, jenom dále zkomplikují? Jak budou reagovat producenti: zvednou výměry nyní nedostatkových komodit, nebo se – z nejrůznějších důvodů – raději svezou na cenovém efektu? A zejména, urodí se v hlavních produkčních oblastech?

Miroslav Zámečník

Při zpětném pohledu do statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vidíme, že souhrnný index cen potravinářských komodit (FFPI) letos v lednu klesl již desátý měsíc po sobě. Ceny jednotlivých potravinářských komodit přitom na konflikt reagovaly s rozdílnou intenzitou a časovým zpožděním.

U obilí, kde zejména u pšenice a kukuřice je Ukrajina významným hráčem, byl cenový nárůst okamžitý, stejně jako u rostlinných olejů. Cenový index FAO v případě obilnin hned poskočil z „předkonfliktních“ 140,6 v lednu 2022 na 170 v březnu (stovka je průměrná hladina v letech 2014 až 2016), pak ještě jednou v červnu a od té doby se pohybuje kolem hladiny, kde byl před válkou. Oleje rostlinného původu šly z už beztak vysokých 185,9 na 251,8 v březnu 2022. Od té doby klesají, teď jsou na úrovni, kde byly v lednu před dvěma roky (140,4).

Praha dražší než Londýn…

Když se situace tak náramně zklidnila, jak to, že to není vidět v obchodech? Když může cena benzinu nebo nafty u stojanů v Česku klesnout z vysokého evropského nadprůměru do hlubokého podprůměru, proč potraviny i v mezinárodním porovnání za poslední rok ale opravdu hodně podražily?

Když mi můj syn říkal, že v pražských supermarketech je dnes dráž než v Londýně, bral jsem to s rezervou. Jenže ono i ze srovnávače Numbeo.com vypadlo, že identický košík základních potravin stojí ve městě nad ­Vltavou 6123,44 koruny měsíčně, zatímco nad Temží v přepočtu 5815,69 koruny.

Na co si tady hrajeme, Londýn byl posledních minimálně 500 let bohatší než Praha a kupní síla je i přes oslabenou libru stále někde jinde. V mnoha ohledech lépe porovnatelná Varšava byla vždy levnější a je pořád s 4396,39 koruny hluboko pod cenami v pražských provozovnách týchž řetězců.

Miroslav Zámečník

Vzhledem k tomu, že s intenzitou hospodářské soutěže se ani v jedné ze zmiňovaných lokalit nestalo za poslední rok vůbec nic, musejí být ve hře jiné věci.

Nástroje ekonometrické analýzy, které zkoumají, jak se jednotlivé faktory promítají do cen potravin v maloobchodě, docela jednoznačně potvrzují to, co by řekl i držitel zcela průměrného selského rozumu. Například že velmi záleží na tom, jak dlouho vnější cenový šok u potravinářských komodit trvá. Krátký se nemusí na maloobchodních cenách potravin, u nichž vstupní surovina typicky nepředstavuje ani třicet procent celkových nákladů, nijak výrazněji projevit. Naopak dlouhodobý cenový vzestup mívá trvalejší a hlubší následky. Na světovém trhu už ceny klesají delší dobu, v Česku naopak ty v maloobchodě rostou. Než v nich uvidíte rozumnější cenovky, potrvá to.

… ale Londýňanům ani muk

Jednou z věcí, které je třeba vnímat, je ne úplně spolehlivý průmět světových cen do těch, které platí uvnitř EU, natožpak do maloobchodu, a zejména do toho českého.

Celý smysl společné evropské politiky byl na samém prvopočátku v ochraně trhu před levnější konkurencí z Nového světa (Kanada, Spojené státy, Brazílie, Argentina…), zdůvodněním bylo posílení soběstačnosti ve výrobě potravin a podpora příjmů zemědělců. A co se chrání, to je dražší. Jenomže se ukazuje, že ceny v EU oproti těm světovým nejenže jsou vyšší, ale také rychleji stoupají.

Miroslav Zámečník

V praxi to znamená, že například loni v prosinci ceny dnes tolik diskutovaného (bílého) cukru byly v EU meziročně vyšší o 49,9 procenta, zatímco ve světě jen o 9,8 procenta. Navíc cena za tunu byla v EU zhruba o sto eur nad úrovní světového trhu. Nadto je často znaménko opačné: hovězí je v Evropě nejen dražší, ale meziročně jeho ceny stouply o sedmnáct procent, zatímco ve světě o osmnáct procent zlevnilo. Nenašel jsem zemědělskou komoditu, která by v Evropě nebyla dražší než na světovém trhu, třeba u sýrů je rozdíl nepatrný, ale většinou je citelný (viz graf).

Vyšší cenová hladina souvisí nejen s tradičně více chráněným evropským trhem, ale i s cenami energií, jejichž vývoj šel právě v posledních dvou letech také k tíži Evropské unie, kde byly na virtuálním obchodním místě (TTF) v Nizozemsku koncem loňského roku zhruba na pětinásobku americké úrovně.

Miroslav Zámečník

Uvnitř EU by měl být pohyb komodit v podstatě bezbariérový, nicméně v dovozních kontraktech nebývá neobvyklé zafixovat si obchodní kurz, i když ten aktuální tržní kurz koruny se od něj může dost lišit. Takže záhada londýnské maloobchodní láce spočívá hlavně v hodně výrazném pohybu české koruny vůči libře šterlinků. Jestli nechcete Londýňany naštvat, neříkejte, jak je u nich levněji. Oni vnímají to, co vidí, jako nebývalou drahotu. To jen nám to jako láce připadá.