V jindy poklidné Šemberově ulici v centru Olomouce nedaleko historického náměstí to pod dohledem železného aliena duní stavebními pracemi. Výstřední sochu tvora ze známého hororového sci-fi si na štít své budovy, kde sídlí většina jeho firem, nechal před lety přidělat místní bouřlivák a podnikatel Richard Benýšek.

Provokativně mu přidal do rukou ještě červené kalhotky, prý na způsob červených trenek na Hradě. Hluk se line z jeho budovy, neboť v přízemí aktuálně buduje prostory pro nové - jak sám říká prémiové - bistro, které by mělo doplnit už tak dost nabitou olomouckou gastroscénu.

Podnik by se měl jmenovat jednoduše No. 66 podle své adresy a otevřít by ho někdejší majitel hokejové Slavie chtěl na podzim letošního roku.

Ale to není zdaleka to hlavní, co ho dnes baví a zaměstnává. Po letech v byznysu Benýšek pošilhává po politické dráze, což demonstrují jeho veřejné výroky na adresu vlády, kritika místní šedé eminence hnutí ANO Jaroslava Faltýnka a také jeho čerstvé působení v komunální politice, když jako místopředseda olomoucké ODS usedl do několika městských výborů a komisí. Tím však jeho ambice nekončí.

Ostatně o politice teď mluví nejraději. Je patrné, že chce být vidět a slyšet, ačkoli například vstup do celostátní politiky dle svých slov zatím nechystá a nadcházející parlamentní volby ho nechávají v klidu. Zatím spíše sonduje politický terén.

To v byznysu už zažil mnohé - od přetahování o lihovar s Františkem Mrázkem přes souboje s Alešem Hušákem v Sazce až po spory s hokejovou legendou Vladimírem Růžičkou ve Slavii. Je také rozhodcem rozhodčího soudu, někdejším konkurzním správcem a řadu let se živil jako krizový manažer, mnohdy ve jménu Petra Kellnera, který před dvěma měsíci tragicky zahynul v aljašských horách. S ním se pojí jeho angažmá v Přerovských strojírnách, Naší adrese, Bestsportu či v Dostihovém spolku v Pardubicích. Na téma PPF se však Benýšek už příliš rozpovídávat nechce.

„Je to pro mě osobní záležitost. Petra Kellnera jsem měl osobně moc rád a je mi moc líto, že tu není. Víc už bych se k tomu nechtěl vracet, řečeno bylo vše,“ drží se zpět z úcty k jeho památce i z respektu k jeho ženě Renátě, která se aktuálně stala správkyní jeho rozsáhlé pozůstalosti. Ostatně Renáta Kellnerová Benýška svého času veřejně podporovala při jeho, nakonec neúspěšné, kandidatuře na předsedu Jezdecké federace.

Dnes je Benýšek hlavně jedním z největších investorů do lesní půdy u nás, když v Česku a na Slovensku kontroluje přes osm tisíc hektarů lesa. Obchoduje se dřevem, chová koně, dobytek, daňky, má včelí farmu, rekreační areál Bělecký Mlýn a zámek Přemyslovice. Sám svůj majetek odhaduje na dvě až čtyři miliardy korun.

Když se podívám na vaše příspěvky na sociálních sítích, musím se ptát, zda jste dnes víc politik, nebo byznysmen.

Vždycky budu hlavně byznysmen. Zároveň jsem do politiky stále více vtahován, aniž by to byl můj původní záměr. Rozhodně mi není jedno, kde žiju. Jsem olomoucký patriot, mám to tu hodně rád a samozřejmě zde mám své osobní i podnikatelské zájmy. Vadí mi, když vidím, jak se největší a relativně nejbohatší město na střední Moravě začíná posouvat doleva jistými paternalistickými tendencemi. Vím určitě, že se do politiky chci víc zapojovat, protože mě tohle hrozně štve.

Co přesně tím myslíte? Co vás k tomu vyprovokovalo?

Máte pocit, že je v této zemi všechno v pořádku? Věci, za které ještě před lety padali ministři jako hrušky, se dnes promíjejí bez mrknutí oka. Nikdo se nad tím ani nepozastaví. Věci se nechávají vyhnít. Máme tady demokracii a měli bychom si jí trochu vážit. Já si ještě pamatuju, jak se manifestačně hlasovalo před rokem ’89, a nerad bych, aby se něčeho podobného dočkaly moje děti.

Vymezujete se tedy hlavně vůči ANO, je to tak? To nemá nic společného s levicí a pravicí, ne?

ANO je dnes hlavně důchodcovský socialismus a populismus. Nic na tom nemění fakt, že na začátku se ANO tvářilo jako neoliberální hnutí. První kluci a holky z jejich plakátů, to byly autority uznávané většinovou společností. A právě ti pomohli ANO dostat k moci. Kde jsou ale dnes? Většinou odpinknutí mimo politiku a korýtka anebo na diplomatických misích.

Takže vaše agitační výroky na sociálních sítích jsou součástí nějaké promyšlené strategie nebo přímo předvolební kampaně?

Agitační asi jsou. Ale nenazval bych to nějakou kampaní. Jde spíš o aktuální stav mé nálady. Snažím se reagovat na dění řekněme populárně-naučnou a lehce sarkastickou formou. Nemá cenu nikoho příliš poučovat, člověka, který nechce být poučen, stejně nepoučíte. Myslím, že nám Čechům je stejně nejbližší ten sarkasmus. Tím oslovíte nejvíc lidí.

Dobře. Co je tedy váš nejbližší politický cíl?

V této fázi se spíše bavím o nějakých vnitrostranických funkcích. Mám rád svůj klid a své podnikání. Nechci se politikou příliš omezit. Mám výhodu, že moje podnikatelská skupina ještě nedosáhla takové velikosti, abych se osobně neznal se všemi lidmi, se kterými pracuji. Při našem plochém stylu řízení, kdy máme tři, maximálně čtyři úrovně managementu, se stane, že když mi vypadne nějaký vedoucí pracovník, sám úkoluju paní uklízečku nebo traktoristu. A to mě vlastně baví a neměnil bych.

A to podle vás vylučuje politickou dráhu?

Myslím, že docela ano. Tohle vám dává neskutečnou vnitřní svobodu. Všichni dnes jako by zapomněli, že umí něco dělat rukama. Řada lidí se za to dokonce stydí. Já jsem vděčný rodičům, že mě k reálné práci vždycky vedli. To vám dost zásadně zformuje pohled na okolní svět, na společnost, na lidi, na hodnotu práce.

Ale říkal jste, že nějakou politickou motivaci cítíte. Jak by se tedy měla u vás projevit?

Vždycky se budu soustřeďovat na komunální, řekněme regionální, politiku. Tam totiž cítím největší deficit. Všichni, kteří v komunálu něčeho dosáhli, odešli do Prahy, někteří ještě dál, do Bruselu. To pro mě není motivace. V Praze už jsem byl, v Bruselu také, byť byznysově. A rád jsem se vrátil zpátky. Pro mě je vážně cílem vylepšovat region, kraj, město, kde žiju. Práce je tu opravdu hodně. Ať mi moji kritikové budou vyčítat cokoli, nemohou mi nikdy upřít, že jsem stále mezi lidmi. Ať už se svými dělníky na stavbě, nebo v našich zemědělských a lesnických provozech. Vždycky u toho jsem. Vím, jak se věci dělají, a vím, jak dopadají, když je nehlídáte.

Takže se profilujete jako zemědělský expert olomoucké ODS?

Taky. Pochopitelně mými tématy jsou zemědělství, environmentální politika, venkov. Rozumím ale řeči čísel, přece jen dělám v podnikové ekonomii třicet let. Je mi to blízké. Jsem dnes místopředsedou místní rady ODS Olomouc-město. Nepřeceňoval bych to, ačkoli je to největší stranická organizace v rámci Olomouckého kraje. Snažím se svým stranickým kolegům prezentovat čísla a vysvětlovat, co vlastně znamenají.

Stále kolem toho trochu našlapujeme. Co je tedy vaším osobním politickým cílem? Konkrétně.

Cílem jsou komunální volby. Ty máme za dva roky a do té doby se může stát mnoho věcí. Já osobně vážně nepřemyšlím v nějakých schématech. Snažím se být teď užitečný v nejrůznějších operativních komisích. Jsem ve finančním výboru města Olomouce. Vidíte do dvouapůlmiliardového rozpočtu města a do toho, jak je s ním nakládáno. A jsem předsedou Komise pro rozvoj venkova a zemědělství Rady Olomouckého kraje. To je velmi zajímavá záležitost, do které se moc lidí nehrne. Je to totiž hlavně o práci, a ne o focení na stadionech. Laciné body zde nezískáte. Ale to mi vyhovuje. Upřímně si chci jen vyzkoušet, jestli mohu oslovit nějaký elektorát. Mám pověst, jakou mám. Jsem si toho vědom…

Myslíte pověst čističe a podnikového řezníka?

Já vždycky říkám, že třicet let dělám špatné věci špatným lidem. Když ze sebe teď začnu dělat beránka a tvářit se jako světec, stejně mi to nikdo neuvěří. Na druhé straně se v mnoha oblastech považuji za odborníka a mám k nim co říct. Byť to třeba na první pohled není vidět, jsem týmový hráč, zároveň ale nesnáším tlachání o ničem. To je možná pro politiku moje slabost. Chtěl bych ukázat, že do politiky patří lidé, jako jsem já. Tedy lidé, kteří se o sebe a svou rodinu umí postarat, kteří jsou schopni vybudovat firmy vlastní prací a stát potřebují jen pro jasně definované činnosti. Mladá generace si dnes myslí, že ovoce pochází z regálu v Lidlu a peníze tiskne ČNB. Technicky ano, ale vše musí být něčím podložené. Stačí si připomenout osvědčené rčení, že bez práce nejsou koláče, a kdo nepracuje, tak prostě nejí.

Ale může člověk s vaším pracovním profilem uspět v politice?

Podívejte se, v jakém ekonomickém rozkladu se republika nachází. Všechno se řeší zadlužováním. Určitá odvětví prakticky zanikla. Bude to mít obrovské negativní dopady na rozpočty měst a obcí. Problémy teprve přijdou a supi už krouží. Proto si myslím, že moje zkušenosti se budou hodit. Zastupitelé v Česku totiž většinou nepochopili, že bohatá léta tu už byla a teď se musí začít šetřit.

Dobře, ale fanoušci hokejové Slavie a asi ani propuštění novináři z Naší adresy vás volit nikdy nebudou. To není handicap?

Já si to nemyslím. Ti z fanoušků Slavie, kteří si vydělávají poctivou prací, nebo dokonce mají svoje firmy, mě klidně volit budou. Ti všichni totiž vědí, jak se nadřou, aby vydělali, a pak pečlivě zvažují, za co peníze utratí. Ti, kteří chtějí pivo za deset korun v plastovém kelímku a umí jenom vyřvávat někde na tribuně, tak ti asi ne. Ale to je mi docela jedno. A novináři z Naší adresy? Všichni sehnali bez problémů práci, všichni dostali zaplaceno, včetně královského odstupného. Nikdy jsem nikomu nezůstal nic dlužen. Ano, někteří to se mnou měli docela těžké, ale při znalosti všech souvislostí oprávněně.

A co vaše neskrývaná blízkost ke skupině PPF a zesnulému miliardáři Petru Kellnerovi, ta vám nebude škodit?

Pro mě je to spíš osobní záležitost. Petra Kellnera jsem měl osobně moc rád a je mi moc líto, že tu není. On o mých plánech věděl, někdy nad nimi kroutil hlavou, v něčem mi říkal, že jsem příliš naivní. Ale byla to nějaká část mého života, která s jeho odchodem skončila. A víc už bych se nechtěl vyjadřovat. Čest jeho památce.

Co vám rozmlouval?

On měl na politiku svůj názor, stejně tak na samotné politiky. A proto mě od toho spíše odrazoval. Ale už dost o Petru Kellnerovi. Myslím, že v médiích toho o něm bylo řečeno až příliš.

Co vás dnes v byznysu nejvíc živí a co vám dělá radost?

Mně teď dělá největší radost to, že už rok prší. Živí mě pořád práce kolem zemědělství a lesů. Další kapitola je Krátký film, ten jede dobře a pořád něco vymýšlíme. Také moje zahraniční věci - zejména kazachstánská pojišťovna - šlapou, jak mají. Problém byl jen v tom, že jsem tam přes rok nemohl odcestovat, a ono firmu nejde dva roky řídit po telekonferenci. Podnikám, protože mě to baví. Mám relativně jednoduché zábavy. Nemusím brázdit oceány na jachtě nebo létat na dovolenou vlastním tryskáčem. Jsem nejraději, když se můžu sbalit a být někde v lese nebo u vody s rodinou a kamarády. Pořád jsem rád, že umím v dešti rozdělat oheň, postavit stan a vyměnit si kolo u auta. To v dnešní době každý chlap neumí. Léta dělám sebeobranu, mám štěstí na trenéry a je fajn se rubat s kluky, kteří jsou ve věku mých dětí.

Odhadnete velikost svého majetku? Co je jeho největší částí?

No, vzhledem k tomu, že mne zatím nezahrnuli do žádného miliardářského žebříčku, jsem spíš chalupník, ne? Ale vážně, majetek je hodně relativní pojem, je to pořád jen číslo. Ale ta valuace by mohla být mezi dvěma a čtyřmi miliardami. Největší část jsou samozřejmě lesy, zemědělská půda, nemovitosti.

Na druhé straně, vaše nejviditelnější angažmá souvisela právě s vaším vztahem k PPF. Nechybí vám to?

Všechno to byly extrémně zajímavé projekty. Nepopírám. Ale tenhle druh adrenalinu také dáváte jen omezenou dobu. To bylo mládí. Teď se musím zklidnit. Je mi přes padesát, děti mi pomalu odrůstají, letos jsme si potvrdili, že nejsme nesmrtelní. Víc si užívám života, snažím se být zodpovědnější vůči sobě i svému okolí.

Jak se to projevuje?

Snažím se rodině víc věnovat. Zároveň se víc hlídám. Řekněme, že víc pečuju o svoje zdraví, sportuju. Stejně tak jsem zodpovědnější vůči byznysu. Chtěl bych víc zapojit děti. Být připraven svoje firmy někomu předat, a zajistit tak jejich stabilitu.

Vraťme se ještě k vaší profesní minulosti. Který ze zmiňovaných projektů vás osobně nejvíc bavil a který byl naopak nejnáročnější?

Nejvíc mě bavil asi Dostihový spolek, tedy Velká Pardubická. Nejzajímavější byla zřejmě reorganizace Bestsportu, tedy libeňské O2 areny, po krachu Sazky. A nejnáročnější? Modernizace tanku T-72 v Přerovských strojírnách pro českou armádu, ty rozvědky a tajné služby, co nás neustále mapovaly… To fakt stálo za to.

A hokejová Slavia nebyla náročná? Vždyť kolem toho bylo hodně emocí, přestřelky s fanoušky i Vladimírem Růžičkou…

Vlastně ano. Obtížně jsem chápal, jak je možné sportovní klub tak neskutečně vyjíst. Ta míra nenažranosti některých lidí, nerespektování platných smluv, neloajalita vůči klubu… Ovšem jako cenná životní zkušenost to bylo výtečné, třeba to hejtování rádoby fandů, kteří o tom nic nevěděli a nadávali člověku, který jim financuje zábavu. To bylo lidsky poučné. Přítomnost ale ukázala, že jsem měl ve všem pravdu.

Olomouc je zajímavé město i z pohledu dalších vlivných a movitých obyvatel. Ostře jste vystoupil vůči Jaroslavu Faltýnkovi. Není to trochu umělé? V Olomouci se všichni znáte a dlouho jste žili v klidu…

Ostře? Proč? Není to osobní a určitě to není umělé. Co čeká, když všem nabije tím, že si píše deník, který pak někde zapomíná? Já jsem nikdy neměl problém kritizovat své sousedy ani další podnikatele z města. To se o mně dobře ví. Když sedím ve finančním výboru města Olomouc, bývám mnohem kritičtější než celá opozice, přitom ODS je na radnici koaliční stranou. Vadí mi to pokrytectví. V minulosti padla vláda kvůli tomu, že nějaká paní sekretářka příliš organizovala svého budoucího manžela, shodou okolností premiéra. To je přece ve světle toho, co se děje dnes, až legrační. Vezměte si, za co bouchala zásahová jednotka na dveře Ivana Langera, zatímco současný ministr vnitra chce vyměnit útok na muniční sklad na českém území a zabití českého občana za vakcínu bez atestace. Nechci, aby z nás dělali blbce.

Jaký názor máte na celorepublikové vedení ODS a třeba i na koalici Spolu, v jejímž rámci jde strana do voleb?

Myslím, že ODS je dnes v situaci, kdy dělá relativně dobrou a slušnou politiku. Ale zároveň mám pocit, jako by zapomínala, že je obklopena neslušnými subjekty. Proto by měla víc přitvrdit a ostřeji se profilovat vůči ostatním stranám. Ta lehce upovídaná politika strany je pro mnoho voličů nesrozumitelná. Mám pocit, že nechce vyhrávat, že jí stačí být třetí čtvrtá. A to mě zlobí.

Neslušné subjekty, tím myslíte i TOP 09 a KDU-ČSL z koalice?

To ne, teď mířím spíše na rudé a ultrapravicové partaje. Spojení Spolu nechci hodnotit. Do ODS jsem před lety vstoupil s tím, že osobní svoboda a odpovědnost jednotlivce společně s malým štíhlým státem jsou to, co naše země potřebuje. Jsem přesvědčený, že ODS měla do voleb kandidovat jako svébytná strana se svým jasným programem. Ale zase respektuju právo vedení ODS zvolit volební strategii. Volby ukážou, zda byla správná, či ne.

Máte v celostátní ODS nějakého oblíbence nebo spojence?

Na celostátní úrovni asi ne. Myslím, že se bavím hlavně s mladou ODS, s novou generací strany do 35 let. To je pro mě ta správná budoucnost. Naopak vznikající nová hnutí, která se objevují jako na běžícím pásu z popudu revoltujících jedinců, podle mě nejsou cesta. A už se to ukazuje. Protože jaký chcete lepší důkaz o tom, že strana je skutečně demokratická, než to, že tu funguje třicet let, má za sebou vývoj, různé tváře, proudy a není spjatá s jedním člověkem či firmou.

Někdy se vám přisuzuje nálepka spojence Ivana Langera. Je to pravda?

Já se s ním samozřejmě dobře znám. Jsme vlastně vrstevníci, navíc v Olomouci se známe všichni, potkáváme se na jednom náměstí. Ale že bychom byli nějací političtí spojenci, to je nesmysl. Neviděl jsem ho, ani nepamatuji, v politice si jdeme každý svou cestou. Ivan určitě má co říct, ať si o něm myslí kdo chce co chce. Umí se prezentovat, je chytrý, má informace, v politice byl dlouho. Ale doba už je asi jinde.

Jste velký sponzor strany, máte byznysový i politický vliv a dlouho jste stál jen za oponou politiky. Mirek Topolánek by vás možná označil za stranického kmotra, nemyslíte?

Tak s tím jděte někam… Nejsem totiž na nikoho napojený, nemám příjmy ze stranických, městských či krajských zakázek a ani žádné nechci. Vše, co dostávám za účast ve výborech a komisích, odevzdávám jako dary na práci s dětmi. A podstatně víc k tomu přidávám. A že mám vliv? Úplně nevím jaký, ale možná je to tím, že se snažím být přímočarý a přesvědčivý. Nikdo se mnou nemusí ztrácet nervy ani čas.

Richard Benýšek (53)

• Narodil se v Olomouci. • Vystudoval agronomii na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. • Začínal jako ekonom ve Vojenských lázeňských a rekreačních zařízeních, pracoval v Lachemě, Dopravních stavbách Holdingu a Přerovských strojírnách. • Patří mu zemědělská skupina Green Essay, Krátký film Praha, areál Bělecký Mlýn, pojišťovna European Insurance Company v Kazachstánu a desítky dalších firem. • Je místopředsedou místního sdružení ODS Olomouc-město. • Je ženatý, má tři dcery, má rád bojové sporty, cvičí praktickou sebeobranu RBSD, dříve dělal krav maga.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.