Reforma tolik kritizované zemědělské politiky EU naštvala zástupce ekologického zemědělství. Změny, na kterých se dohodli zástupci všech zemí EU, považují pouze za kosmetické úpravy. Německá ministryně zemědělství Julie Klöcknerová, jež zastupovala předsednickou zemi Rady EU, naopak kompromis chválí.

„Ze zelené architektury zbyla jen zelená barva fasády,“ zdůraznil odborník na udržitelné zemědělství německé pobočky Greenpeace Martin Hofstetter. „Je to facka pro každého, kdo chce dělat zemědělství lépe,“ zlostně reagoval německý Svaz pro ekologické zemědělství (BÖLW), který zastřešuje ekologické zemědělce.

Ministryně CDU přitom dohodu označuje za milník a systémovou změnu pro zemědělství v celé Evropské unii. Podle ní bude posílena ochrana půdy i ochrana klimatu, zlepší se podmínky pro chovy zvířat. „Nyní můžeme odměnit farmáře, kteří se snaží více chránit životní prostředí,“ zdůraznila. Spokojenost vyjádřil i český ministr zemědělství Miroslav Toman. 

Proč se ekologové zlobí?

Proč se ochránci přírody a drobní ekozemědělci vlastně rozčilují? Kritizují hlavně fakt, že z návrhu zmizelo zastropování zemědělských dotací, které mělo omezit vliv velkých zemědělských společností. Jeden podnik mohl podle původního záměru inkasovat maximálně podporu ve výši 100 tisíc eur (2,7 milionu ročně). Tak velké omezení je nyní dobrovolné a bude záviset na rozhodnutí jednotlivých států. 

V případě premiéra Andreje Babiše to staví českou vládu do silného střetu zájmů, protože holding Agrofert je na zemědělských dotacích doslova závislý, loni získal téměř dvě miliardy korun. Europoslanci nakonec schválili strop na dotace alespoň na úrovni 500 tisíc eur ročně (13,8 milionu korun) na přímých dotacích a jeden milion na investičních dotacích, což by měl pocítit i Agrofert. Europoslankyně ODS Veronika Vrecionová to odhaduje na minus 1,5 miliardy ročně pro finálního beneficienta, tedy Babiše. Zastropování ale musí ještě posvětit Komise i Rada EU.

Dalším opatřením, které je pouze dobrovolné, jsou takzvaná ekoschémata, která měla farmáře motivovat k ekologizaci jejich hospodaření. Nakonec zbylo pouze opatření, podle něhož budou členské země muset 20 procent z přímých dotací vyhradit na tato opatření. Reformu zemědělství podle bruselské organizace Corporate Europe Observatory, jež sleduje lobbisty v Bruselu, silně ovlivnila skupina z agrobyznysu Copa-Cogeca a také výrobci pesticidů.

Finanční tmel

Zemědělská politika měla už od roku 1962 sloužit jako finanční tmel pro celé tehdejší Evropské hospodářské společenství. Jejím původním cílem bylo zajistit Evropě dostatečnou produkci potravin. Zůstává nejvíce kontroverzní politikou, která ročně spolyká největší část evropského rozpočtu. Pro rozpočtové období 2021 až 2027 to má být 365 miliard eur. V roce 2019 činila zemědělská politika, tedy přerozdělování peněz, 37 procent výdajů rozpočtu. V roce 1985 to bylo dokonce 74 procent. 

Současná reforma měla změnit hlavně fakt, že největšími příjemci dotací jsou velké zemědělské podniky, které provozují intenzivní hospodaření bez ohledu na dopady pro přírodu. Velké agrospolečnosti bohatly a menší zemědělci často kvůli vysokým cenám pronájmů půdy krachovali.Pětina přímých dotací určená na udržitelná opatření má alespoň částečně tuto praxi zmírnit. Jen v Německu by do ekologizace sektoru měla jít miliarda eur. Opatření má platit od roku 2023 a pomůže zejména menším farmářům, slíbila Klöcknerová. 

Bude to věc jednotlivých států

Háček je ale podle kritiků v tom, že o alokaci finančních prostředků budou rozhodovat jednotlivé země v rámci „národních strategických plánů“ samy. Kritizovaná byrokracie se má z Bruselu přesunout na národní státy. „Pokud bude docházet k byrokracii, je to věc členských států,“ vysvětlil německý europoslanec CDU Peter Jahr.

„Kompromis neodpovídá tlaku na změnu hospodaření,“ tvrdí Elisabeth Gresenová, zastupující německé drobné zemědělce. Nelíbí se jí, že plošně vyplácené dotace za výměru zůstanou. Světový fond na ochranu přírody (WWF) dokonce tvrdí, že „reforma“ povede ke katastrofě v přírodě kvůli destruktivní politice dotací velkých zemědělských podniků. Christoph Heinrich z německé pobočky WWF je přesvědčen, že změna politiky je pouze formální a nepovede ke zlepšení situace. Německá ministryně kritiku odmítá, kompromis je podle ní lepší než současná praxe.