Fenomén digitální daně se stal zprávou o mentálním stavu vládní koalice ANO a ČSSD. Je jen málo tak jednoduchých příkladů, na nichž se dá ukázat, jak je česká vláda mimo. Ona digitální daň se měla stát hrdým českým bičem na zdanění zlých „amerických“ internetových gigantů a měla přinést peníze pro chudé české důchodce. Tklivá písnička. Její refrén zní už roku 2019, kdy zákon vláda poslala do sněmovny, a v těchto dnech končí dlouhým fadeoutem.
U tématu digitální daně se potkává to nejlepší z českého politického éteru. Státní dluh, důchodci, koaliční rada, Jana Maláčová, USA, Google a Andrej Babiš. Zkusme si ten příběh přehrát. V listopadu roku 2019 dostali vládní návrh zákona o digitální dani na stůl poslanci. Hádky v koalici mezi ČSSD a ANO probíhaly zejména nad tím, jestli nadnárodní firmy danit pěti, nebo sedmi procenty. Dohoda se nakonec usadila na pěti, než přišla ministryně práce Jana Maláčová a chtěla zase sedm.
Nešlo o málo. Digitální firmy měly nepřímo zaplatit navyšování důchodů nad rámec valorizace, oblíbený vládní nástroj na uplácení voličů. Mezitím ale do hry vstoupila Trumpova administrativa, která chtěla chránit svůj domácí byznys a zemím jako Česko začala hrozit sankcemi. Taktika to byla úspěšná, USA se dohodly i s jindy nadutou Francií, která od účinnosti zákona na začátku loňského roku couvla.
V Česku ale teatrální debata trvala dál. S neexistující digitální daní se dokonce počítalo v letošním rozpočtu (plus 2,7 miliardy korun) a počítá se s ní i v tom na příští rok, kdy má přinést 3,5 miliardy. Ač ani v jednom případě kýžené miliardy nepřitečou, senioři se bát nemusí. Stát si půjčil, nad rámec valorizace se přidávat bude.
Nikomu z koalice to ale nebránilo téma čas od času vytáhnout jako politickou kartu. Naposledy 14. června se rozpočtový sněmovní výbor usnesl definitivně na pěti procentech a sněmovna by měla o návrhu hlasovat na schůzi od 7. července.
Ironií osudu je, že už před hlasováním výboru bylo jasné, že vše padá pod koberec. Státy G7 se dohodly na novém rozvržení daní včetně té digitální. Teď návrh přijalo 130 států OECD, a to včetně Česka.
Ano, bylo opravdu naivní myslet si, že Česko samo porazí Google, Amazon nebo Facebook. Pokud si to premiér Andrej Babiš nebo ministryně financí Alena Schillerová mysleli, o lecčems to vypovídá.
Ještě odbočka k Francii. Proč v roce 2020 od vymáhání zákona couvla? Právě kvůli chystané dohodě na půdě OECD. V Česku se o ní vědělo také, jen bylo třeba se o „české dani“ hádat před voliči-důchodci dodnes.
A co se týče důchodců? Celá pravda je taková, že oněch 3,5 miliardy korun vysněných Alenou Schillerovou na příští rok je jen zhruba třetina sumy, kterou navýšení důchodů nad rámec valorizace bude stát. V roce 2022 má totiž navýšení penzí vyjít státní kasu na 10,6 miliardy.
Je zřejmé, že příští rok ještě „globální“ digitální daň platit nebude vůbec. Čili stát si zase půjčí. A v roce 2023 by mohly odhadem od nadnárodních gigantů přijít do rozpočtu dvě miliardy.
