Evropský rozměr. Soudy zavalily spory o zavírání heren

Herna, kterou kdysi společnost Bonver Win provozovala v děčínské Kamenické ulici, je už sedm let po „smrti“. Přesto je aktuálně tou nejdůležitější hernou v Česku. Loni v prosinci se jejím zavřením, které roku 2013 nakázala děčínská obecně závazná vyhláška, zabýval Soudní dvůr Evropské unie a letos v únoru rozšířený senát českého Nejvyššího správního soudu. Jeho rozhodnutí vzápětí spustilo lavinu dalších (zatím) 31 rozsudků, které čekaly na to, jak modelový případ dopadne. „Je to jako smršť. Chodí nám kvanta usnesení o pokračování v řízení,“ říká advokát Vojtěch Faltus z advokátní kanceláře Eversheds Sutherland, který provozovatele herny zastupuje.

Všech 31 zmíněných rozsudků se týká rušení heren (kromě Bonver Winu je provozovaly firmy Admiral Global Betting, multigate a Net and Games), ale do budoucna zřejmě nezůstane jen u nich. Evropský rozsudek je totiž průlomový a znamená vpuštění evropského práva do míst, kde jsme na něj zatím nebývali zvyklí. V kostce jde o následující: Pokud stát omezil provozovateli nějaké služby (herny, obchody, restaurace…) jeho podnikání a tento provozovatel prokáže, že mezi jeho zákazníky byl v minulosti alespoň jeden klient z jiné země EU, budou se muset tuzemské soudy zabývat nejen tím, jestli zmíněný zásah neodporuje českému, ale nově také evropskému právu.

Jeden a dost

Děčínský případ (podrobně jsme ho popsali 8. února) se od ostatních nejdřív vůbec nelišil – obecně závazná vyhláška, zrušení povolení k provozování hazardních her ministerstvem financí a rozsudek Městského soudu v Praze, který to „posvětil“. Společnost Bonver Win ovšem namítala, že rušení jejích provozoven mělo mezinárodní rozměr, protože v nich – kromě Čechů – své peníze roztáčeli i cizinci z jiných zemí EU, což v případě děčínské herny dokládala čestným prohlášením jisté osoby, která tamní poměry dobře znala. Nejvyšší správní soud tuto argumentaci léta odmítal, ovšem jeden jeho senát dospěl k opačnému názoru, a tak se sporná věc ocitla před Soudním dvorem EU. Dodejme, že většině soudců Nejvyššího správního soudu tento obrat zrovna nevoněl, což soud vyjádřil slovy, že se nemůže ztotožnit s tím, aby „nahodilá návštěva byť jen jednoho jediného“ cizince měla tyto důsledky, a vcelku realisticky podotkl, že pak „v celé dnešní Evropě asi neexistuje provozovna v podstatě jakéhokoli typu, jejíž služby alespoň občas nevyužijí nějací cizozemští klienti“.