V listopadu 2006 se obří plovoucí hotel Norwegian Pearl chystal na svou první plavbu. Z doků v německém Papenburgu musela loď k Severnímu moři překonat několik kilometrů po řece Emži. Tok křižují i dvě vedení vysokého napětí, které bylo z bezpečnostních důvodů nutné dočasně vypnout. Zpackané naplánování odstřihlo následně většinu západní Evropy, a dokonce i části Maroka na několik hodin od elektřiny.

Podle expertů se Evropa předminulý pátek jen těsně vyvarovala podobného masivního blackoutu. O tom, co se mezi 14. a 15. hodinou přesně stalo, je stále dostupných jen málo informací, avšak mnoho zkratkovitých závěrů.

Stopa vede na Balkán

Podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-e) došlo v přenosové soustavě k poklesu frekvence o 0,25 hertzu. To je hodně, v ideálním případě se má frekvence pohybovat těsně kolem 50 hertzů. Výkyvy znamenají, že elektřiny je v síti buď málo, nebo nadbytek a hrozí blackout. V tomto případě jí bylo zoufale - a především neočekávaně - málo.

Do uzávěrky tohoto vydání nebylo stále jasné, co výpadek způsobilo, a ENTSO-e příčinu stále vyšetřuje. Rakouští dodavatelé elektřiny Wien Energie a EVN však přišli s prohlášením, že pro stabilizaci soustavy bylo nutné narychlo zapojit jaderné, uhelné a plynové zdroje. Naopak k nestabilitě sítě přispívá především masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, které si elektřinu vyrábějí podle rozmaru počasí, nikoliv podle aktuální potřeby.

To je ale dost zjednodušený závěr. Je fakt, že nestabilní slunce a vítr řízení elektřiny dost komplikují. Nejde však o nijak nový jev, obnovitelné zdroje jsou součástí evropské energetiky více než deset let. Provozovatelé soustav tomu řízení elektrických toků postupně přizpůsobují a na rozvoj plynou miliardy eur.

Megavýpadek pátečních rozměrů tak bezvětří a oblačnost, které lze díky precizním předpovědím počasí navíc snadno a přesně predikovat, způsobily jen stěží. Za rozkolísáním frekvence je potřeba hledat mnohem větší a nepředvídatelnější událost. Stopy vedou na Balkán, s největší pravděpodobností do Rumunska. Tam nejspíš došlo v řádu sekund k náhlému výpadku velkého zdroje.

Pomohl plyn, jádro jen trochu

Faktem je, že stabilizovat síť rychle pomohly i „špinavé“ uhelné a plynové zdroje. „Elektrárny laicky řečeno automaticky přidaly plyn, aby vyrovnaly frekvenci,“ popsal směnový inženýr Milan Prokop z uhelné elektrárny Chvaletice, spadající do skupiny Sev.en miliardáře Pavla Tykače.

Už tak jednoduché to ale není u jádra, byť i v Temelíně a Dukovanech měli napilno. „Jaderné elektrárny bezpochyby pomohly, ale nezachránily to. Na náhlý pokles frekvence se musí reagovat okamžitě, a na to jsou příliš pomalé,“ vysvětlil energetický expert Jiří Gavor z poradenské společnosti Ena. A navíc situaci určitě nepomohlo to, že francouzské jaderné elektrárny kvůli koronaviru neprošly na jaře pravidelnou údržbou. V současnosti jich je tak v provozu jen 44 z 56, i bez páteční události bojovala Francie s nedostatkem elektřiny a plánovala omezování dodávek.

Situaci se tak podařilo přestát především díky včasné reakci dispečerů přenosových soustav a koordinaci kroků s operátory elektráren, kteří dočasně oddělili síť jihovýchodní Evropy a odstavili velké odběratele ve Francii a v Itálii. Aby se to podařilo i příště, je potřeba dál investovat do stabilizačních prvků, jako jsou velkokapacitní baterie, flexibilní plynové elektrárny a mezinárodní propojení na úrovni vedení velmi vysokého napětí, jehož výstavba se nejen v Česku kvůli zdlouhavým povolovacím procesům neúměrně vleče. Nikoliv spílat slunci a větru.