Zatímco obří Suezský průplav stále blokuje obří kontejnerová loď, a jedna z nejdůležitějších obchodních tras světa je tak beznadějně ucpaná, šéfové evropských zemí propojení telekonferencí jednají o další těžké ráně mezinárodnímu obchodu v podobě zákazu vývozu vakcín z kontinentu. Nejsou první a nemohou za to, blokování plynulého pohybu na světových hedvábných stezkách začalo s protekcionistickou politikou exprezidenta USA Donalda Trumpa a zesílilo logistickými problémy způsobenými pandemií covidu-19.
Také aktuální spor o vakcíny má prapříčinu ve Washingtonu, více však v Londýně v Downing Street 10 a v Cambridgi, kde sídlí farmaceutická společnost AstraZeneca. Právě čachry tohoto výrobce s vakcínami vyrobenými na evropském kontinentu nutí evropské politiky ke stále ostřejšímu volání po omezování exportu. Jen těžko mohou vysvětlovat svým voličům, že AstraZeneca vesele posílá v Evropě vyrobené dávky do Velké Británie, zatímco z tamních továren stejné firmy do Evropy nedoputovala ještě ani ampule.
Celkem 43 milionů dávek „Made in EU“ směřovalo do světa, 11 milionů z toho na ostrovy a pět milionů do Států za oceán. Administrativa Joea Bidena však vývoz tamních nahromaděných zásob do Evropy zakazuje, i když proočkovanost obyvatelstva je už výrazně vyšší než v Evropě. V Británii sice takový zákaz neplatí, Boris Johnson přesto spotřebovává veškerou produkci z domácích továren výhradně pro sebe, a navíc ji doplňuje dodávkami z Belgie.
Proč AstraZeneca upřednostňuje při plnění závazků britského zákazníka, když má s EU úplně stejnou smlouvu, a navíc dříve podepsanou, společnost nikdy spolehlivě nevysvětlila. Středeční objevení 30 milionů dávek vakcíny v „tajném“ skladu u Říma jen ukazuje, jak transparentně farmaceutická firma s 450 miliony evropských zákazníků jedná.
Představte si, že byste si přes e-shop koupili a zaplatili nový PlayStation 5 a pak na dodání měsíce marně čekali. Soused, který objednával později, už by ho přitom měl dávno doma a zaměstnanec e-shopu u reklamačního pultíku by vám s regály plnými konzolí za zády tvrdil, že zařízení bohužel nejsou aktuálně k dispozici. Tady však nejde o herní zábavu, ale o životy obyvatel EU a ekonomické škody, které pandemie působí.
Na omezení exportu budou přitom tratit všichni. V prvé řadě nezúčastněné státy jako Kanada a Mexiko, které rovněž odebírají očkovací látky z Evropy, za vzniklou situaci ovšem nenesou žádnou odpovědnost. V druhé řadě zodpovědné firmy jako Pfizer a Moderna, které dodržují smlouvy, k nimž se zavázaly. V třetí řadě lidé čekající na očkování, u kterých právě přístup farmafirmy vyvolává zbytečnou nedůvěru i k jejímu produktu. A samozřejmě EU, která vnímá volný obchod jako jeden z hlavních smyslů své existence.
Podle kritiků by se zákazem stala EU pro ostatní nedůvěryhodným partnerem, problém je, že její partneři už nedůvěryhodnými jsou. Volný obchod je možné provozovat pouze tehdy, když všichni hrají podle stejných pravidel. Stejně jako už dlouho předtím ve vztahu s Čínou se to však bohužel ani u očkovacích dávek neděje. EU už byla trpělivá až příliš dlouho.