Jestli v něčem hraje Evropská unie ve světě prim, jsou to – ať už v dobrém či zlém – regulace. Jedním z nejpalčivějších úkolů, jimiž se euroregulátoři zabývají, je sestrojení politických postupů, které by držely v šachu země nespravedlivě dotující své podniky. To blokuje evropským firmám přístup na jejich trhy a komplikuje jim konkurenční boj na domácím trhu.
V posledních několika týdnech Evropská komise zřejmě vyrazila do boje s ostrými zbraněmi, píše list Financial Times. Nové nařízení o zahraničních dotacích (FSR), které vešlo v platnost loni, dodneška vyústilo v několik významných vyšetřování. K těm nejpozoruhodnějším zásahům patří noční šťáry v polských a nizozemských prostorách čínské společnosti Nuctech, která vyrábí skenery nákladu, zavazadel a schránek pro letiště a hraniční přechody. Komise rovněž začala vyšetřovat dotace pro čínské výrobce zařízení pro větrnou energii.
Zaplněná mezera
Unie se tak vydala na cestu konfrontace s Čínou; a je otázka, jestli je na to připravena. Kontrola dodržování norem je v rukou Komise, konkrétně komisařů pro hospodářskou soutěž a vnitřní trh. Komplikace však může přinést fakt, že priorita dvou uvedených úřadů není vždy prioritou všech unijních orgánů. A ještě větší riziko spočívá v možném vyvolání konfliktu s členskými státy EU.
Princip FSR je zcela logický. Zaplňuje mezeru v unijních protisubvenčních pravidlech: rozšiřuje definici státní podpory na dotované zahraniční společnosti působící na trhu EU. Firmy musí hlásit veřejné zakázky a fúze/akvizice nad určitou hodnotu; když se komisi čísla nezdají, může následně zahájit šetření o narušení hospodářské soutěže.
Potenciálně dramatickou změnou oproti minulosti je, že komise může zahájit šetření firem se zahraničním vlastníkem i z vlastní iniciativy a požadovat od nich podrobné informace o účetnictví. Když se to komisi bude zdát správné, může nařídit jejich prodej. Právě tento nástroj pochopitelně přitahuje nejvíce pozornosti.
Vezměme zmiňovanou firmu Nuctech, již dříve vedl syn bývalého čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa. Již dlouho má na krku nařčení z tajného shromažďování citlivých údajů (sama to vždy popírá). Problém je v tom, že její případ má rozměr subvencí na straně jedné a bezpečnostní aspekt na straně druhé. Otázky národní bezpečnosti si tradičně určují členské země samy – ale najednou se namísto nich do věci vloží celoevropský antisubvenční mechanismus. Je to poměrně odvážné, píše Financial Times a přirovnává takový tah k obvinění Ala Caponeho z daňových úniků, nikoli z vydírání.
Od Madridu po Budapešť
Zanedlouho se tak může stát, že se FSR dostane do konfliktu s členskými státy. Vlády, které pochopitelně hledají pro veřejné zakázky co nejpříznivější ceny, nejspíš neocení, že jejich levného dodavatele odstraní antisubvenční nástroj, na jehož fungování prakticky nemají žádný vliv. To platí zejména pro zelené technologie urychlující přechod na bezemisní ekonomiku. Komise sama k tomu členské státy neustále tlačí; pokud by jim týž orgán znemožnil ekonomicky přijatelná řešení na základně antisubvenčních opatření, je na místě otázka, jak má Unie seřazené priority. A dokážeme si snadno představit, kolik vody by to nahnalo na mlýn různým národovcům, kteří by, zalykajíce se pěnou z vlastních úst, hýkali o nesnesitelném diktátu Bruselu – a projednou docela právem.
Jeden takový příklad se stal letos v Bulharsku. Favorit tamního výběrového řízení na elektrické vlaky, čínský výrobce CRRC, nabídl cenu 610 milionů eur. Firma však odstoupila, jakmile Evropská komise oznámila, že zahájí vyšetřování. V tendru tak zůstal jen její španělský konkurent Talgo, ovšem za dvojnásobnou cenu. Pokud by se takové věci opakovaly, minimálním dopadem by bylo – kromě výše popsaného pochopitelného rozhořčení vlád postižených členských zemí - prodražení zelených technologií.
Zdá se, že určujícím pro další vývoj věci bude již zmiňovaný případ dotovaných elektromobilů. Čínské automobilky již investují v Maďarsku (BYD) či plánují zahájit výrobu ve Španělsku (Chery). Pokud by Evropská komise řečeným firmám nařídila, aby se zbavily veškerých dotací od čínského státu, ohrozila by jedním tahem ceny elektromobilů i pracovní místa v členských zemích. Brusel by takovým tahem jistě mnoho přítel v Madridu nezískal, o Budapešti ani nemluvě.
Když dojde na pěsti
Rychlost a síla propůjčují upgradované verzi FSR skutečně mocný nástroj. Zacházení s ním bude vyžadovat slušnou dávku opatrnosti. Už proto, že každé odvetné opatření ukrajuje z (již tak tenčícího se) koláče volného obchodu, jak píše v téže souvislosti týdeník The Economist. „Evropská unie, která údajně podporuje volný obchod a je odhodlanější snižovat emise skleníkových plynů než jiné ekonomické mocnosti, je na pokraji zavedení cel na čínská elektrická vozidla,“ uvádí týdeník evropský příklad jako jednu z předzvěstí kolapsu, jenž hrozí stávajícímu ekonomickému řádu světa.
Unijní antisubvenční politika, sama o sobě užitečná, by se snadno mohla stát pouhou zbraní v ekonomické válce. Stala by tak se zhmotněním pořekadla „dal jsem mu pěstí, aby nedošlo ke rvačce“ – i se vším respektem, jejž si vybojuje každý, kdo jej v praxi používá.
